ChP 3/2010 zabíjačka nebude
20. 1. 2010
Když jsem tady psal o možnosti uspořádat obecní zabíjačku, měl jsem docela konkrétní představu, jak oživit hezkou, ale polozapomenutou venkovskou tradici. Jak ji přiblížit těm, kteří neměli a nejspíš nebudou mít příležitost ji na vlastní oči vidět. Jsem zvyklý, že když se do něčeho pouštím, prostuduji si pravidla, zeptám se a podívám jinde, jak to dělají tam. Bylo tomu tak i v tomto případě. Dokonce jsem si vyžádal vyjádření i od Státní veterinární správy, za jakých podmínek se může taková atrakce uskutečnit. Ptal jsem se i starostů, kde už taková akce proběhla. Na Internetu jsem našel desítky odkazů na obce, kde se taková akce bez problémů uskutečnila, nebo kde jí provádějí dokonce pravidelně. Všechno se zdálo být na nejlepší cestě. Nechtěl jsem akci pro vlastní potěšení, natož pro osobní slávu, ale chtěl jsem zorganizovat něco pro lidi.
Ale tady v Sazené jsem se dozvěděl, že to taky může někdo chápat úplně jinak. Samozřejmě vím, že tady mnohým lidem ležím v žaludku a že je pro ně každá záminka dobrá, aby mě dostali do problémů. Ale že by právě obecní zabíjačka pro to mohla být dobrou záminkou, to mě ani ve snu nenapadlo.
Nechci, aby neznámý anonym na takovou akci pozval policejní asistenci. Nechci, aby někdo natáčel na video poslední okamžiky prasečího života, aby pak mohl obrázek po obrázku analyzovat, jestli prase nezakvičelo příliš, jestli se škublo přiměřeně, jestli řezník napíchnul tepnu dostatečně rychle. A potom povolat ochránce zvířat, aby ze mě stahovali kůži zaživa. Ale přestože jsem si to takhle nepředstavoval a nechtěl, byli tady jiní, kteří právě takový scénář plánovali.
Takže ač nerad, končím tuto akci dřív, než začala. Jen doufám, že nebudu popotahován za to, že mě taková myšlenka vůbec napadla.
RV