Picmunda neboli brampizza
31. 10. 2010
Jak si jazykově vybavený čtenář nejspíš dovodí, slova v záhlaví vznikla jako složením ze dvou částí. Částí přispěla italská pizza a zbytkem slova český bramborák, neboli cmunda. Můžete si samozřejmě vybrat, ale mě je sympatičtější název picmunda. A teď už je určitě jasné, že následující povídání bude o jídle.
Právě netradiční spojení obou národních pokrmů dalo vzniknout jídlu, které je naprosto neobvyklým složením surovin, přípravou i chutí. Říkám to zcela zodpovědně, protože jsem to vyzkoušel na vlastním těle a mohu vřele doporučit. Ostatně proto i Vám ten recept dále popisuji.
Nejdříve suroviny:
4 středně velké brambory,
několik kousků šunky
1 menší cibule,
1 rajče,
1 menší paprika,
1 kyselá okurka,
1 vejce,
sůl,
strouhaný sýr,
provencálské koření.
A potom postup přípravy:
Brambory (na rozdíl od cmundy - bramboráku) nastrouháme na hrubším struhadle a vymačkáme z nich přebytečnou vodu. Silnější vrstvu brambor dáme opéct na mírně vymaštěnou pánev a posolíme. Zde pozor – opravdu s posolením brambor počkejte až po jejich přemístění na pánev. Jinak by se z nich předčasně uvolnila voda a manipulace by byla obtížná. Po opečení převrátíme na druhou stranu - opět posolíme, a podobně jako pizzu poklademe šunkou, rajčaty, paprikou, nakrájenou kyselou okurkou, cibulí na kolečka. Zalijeme rozmíchaným vejcem, přikryjeme poklicí a necháme zapéct. Až to začne vonět a brambory budou zespodu upečené, zasypeme strouhaným sýrem a dochutíme provencálským kořením. Ještě na chvíli přikryjeme a necháme asi tak 1 minutu zapéct sýr. Podáváme podle vlastní chuti s kečupem, s tatarskou omáčkou, nebo jen tak.
Do pokrmu lze přidat nebo vynechat i další suroviny podle toho, co máte rádi nebo co zrovna máte doma. A kdo třeba zrovna nemusí sýr – může ho klidně vynechat.
Je to rychlé, chutné a vonící a s ohledem na složení určitě i zdravé. Až to vyzkoušíte i vy sami na sobě, můžete touhle minutkou překvapit třeba nečekanou návštěvu.
