Jdi na obsah Jdi na menu
 


Člověče, nezlob se!

 

       Pravděpodobně mě nikdo ze čtenářů nadpisu tohoto pojednání nebude podezřívat, že bych chtěl nějak ovlivňovat rozzlobeného jednotlivce, nebo snad dokonce celé lidstvo. Každému se jistě vybaví hra, kterou už mnohokrát hrál. Je to fenomén několika generací, který přežil éru rozhlasu, filmu, televize a přežívá i v době počítačů. Na obyčejném potištěném kartonu je geniálně jednoduchý herní plán, kterému rozumějí všichni, bez ohledu na věk, barvu pleti, vzdělání či pohlaví. A rozumějí dokonce i ti, kteří nikdy nečetli návod. Hra má pravidla tak geniálně jednoduchá, že je stačí v půlminutě vysvětlit a člověk si je zapamatuje navždy. Také prakticky neměnná podoba herní desky, figurek i hrací kostky, je zárukou dlouhodobé stability a oblíbenosti hry.
images.jpg
            Čas od času se objevuje snaha vymyslet něco podobně geniálního a úspěšného, co by zase hrály se stejným zaujetím všechny generace. Různé hry ale většinou ztroskotávají na spoustě nesmyslných a nejasných pravidel a tak žádná konkurenceschopná alternativa k Člobrdu nevznikla.
            Asi většina z vás má vzpomínky na to, jak u hry seděli se svými rodiči či prarodiči a jak všichni s ohromným zaujetím bojovali o vítězství. Tato hra opravdu stírá všechny rozdíly mezi hráči a tak i nejmenší děti mohou bez ostychu a obavy z represe například vyhodit figuru svého důstojného otce, když se jim připlete do cesty. A to i těsně před tím, než se chystal vstoupit do svého cílového „chlívku.“
            Napadlo vás někdy pátrat, jak a kdy tato hra vznikla? Jako u podobných starodávných záležitostí to ani v tomto případě není tak docela jisté. Říká se, že hra má svůj původ někdy v sedmém století, kde se hrála v Indii pod názvem Pačísí. Odtud se dostala složitou cestou až do evropského Španělska, ale nijak moc nezaujala. Podruhé se o její import pokusili Angličané, kteří si ji z indické kolonie přivezli přímo do své ostrovní země. Rozšířila se pod jednoduchým názvem  Ludo, což je nejspíš upravená podoba latinského slova ludus – hra. Hra byla opatřena pravidly, která v podstatě platí dodnes a dokonce byla v roce 1896 patentována.
            A svou slávu začala šířit po celém světě. Samozřejmě i za velkou louži, kde jí před první světovou válkou ve Spojených státech uvedl německý obchodník Schmidt, v tomto případě už pod geniálním názvem Mensch, ärgere dich nicht (Člověče, nezlob se). Byly pokusy najít i jiný zajímavý název, například ve Švýcarsku Eile mit Weile (Spěchej pomalu), ale původní název má v celém světě naprostou převahu.

clovece.png

 
            Nebyli by to ale čeští chytráčci, kdyby některý z nich nechtěl zbohatnout i na takové záležitosti Jistý podnikavý podnikatel jménem Chmelař si chtěl, Člověče, nezlob se zaregistrovat v roce 1997 jako chráněnou značku. A jak už to u nás bývá, obsáhle se tím zabývaly všechny možné úřady a instituce a nakonec dokonce soudy, včetně toho vrchního. Podnikavcův záměr byl zamítnut a tak světoznámé Člobrdo zůstává k dispozici všem, bez poplatků pro pana Chmelaře. Můžete tedy bez obav v kruhu rodinném i vy zasednout kolem stolu – jak za dlouhých zimních večerů, tak třeba o letních prázdninách s dětmi či vnoučaty. A když budete v této hře opravdu úspěšní, můžete se přihlásit na některý z turnajů, které se na různých místech naší republiky občas konají.