Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejabsurdnější poplatky

       Také sledujete se zájmem diskuzi o bankovních poplatcích? Je přece zajímavé, že zatímco v celém světě banky krachují, u nás až na výjimky rozkvétají a zvyšují zisky. A co je nejpodivnější, podstatnou část jejich zisků vytvářejí vlastně bankovní poplatky. Ale na druhou stranu - možná právě to je hlavní příčinou jejich prosperity.

       Když dostanu jednou měsíčně výpis z účtu, nestačím se divit, za co všechno zaplatím. A když si poplatky porovnám se sazebníkem, podstatnou část z nich stejně nepřiřadím k mým několika operacím. Jsou to sice korunové poplatky, ale je jich docela dost. Koruna ke koruně a výsledkem jsou miliardy. Ono o státním rozpočtu se také říká, že je to zázračná pokladnička, do které jdou příjmy po tisících, aby z toho mohly být miliardové výdaje.

       Ale banky jsou v tomto ohledu opravdu čiperné a poplateček za cokoliv jim není proti mysli. Letos v soutěži o nejabsurdnější poplatek zvítězil ten, který musí klient zaplatit za nadměrný vklad. Když si tedy klient ve své bance uloží opravdu hodně peněz, banka ho za to odmění tím, že mu takový čin udělí finanční trest. Nedávno vyhrál roční soutěž o nejabsurdnější poplatek ten za výběr z bankomatu vlastní banky, před tím zvítězilo zpoplatnění příchozí platby.

       Napadlo mě ale, že nejen banky vybírají poplatky a nejen ty bankovní musí být absurdní. Například také obce mají právo stanovit místní poplatky za všechno možné, jak jim to umožňuje zákon z roku 1990. Může se platit se třeba za provozovaný hrací přístroj, za komunální odpad, za užívání veřejného prostranství, z ubytovací kapacity, za zhodnocení stavebního pozemku a taky třeba ze vstupného na kulturní a sportovní akce. Většina těch poplatků má věcné opodstatnění a dá se logicky zdůvodnit. A že jste o některých poplatcích ještě ani neslyšeli? Tak to buďte rádi, že je na Vás Vaše obec zatím tak hodná.

       Ale s jedním poplatkem jste se setkali určitě. Je to poplatek ze psů. Vybírá se už od nepaměti, nejspíš po mnoho generací, všichni si na něj zvykli a tak už ani nikdo nepřemýšlí, proč se vlastně platí, nikdo ho nepovažuje za absurdní. Jaký je racionální důvod tohoto poplatku, o tom nejspíš neuvažují jeho plátci, ani ti, kteří poplatek vybírají. Někdo si možná myslí, že je to příspěvek na úhradu za uklízení psích exkrementů, zanechaných na veřejných prostranstvích. Ale to je samozřejmě omyl, takovou záležitost každý držitel musí odstranit sám a naopak může být popotahován, když tak neučiní. A poplatek musí být hrazen i za toho psa, který neopustí za celý svůj život byt nebo dvorek svého pána.

       Dokonce ty příjmy z poplatků za psy nejsou pro obec nijak omračující, takže ani inspirace bankovními poplatky jako důvod neobstojí. Když například vesnice o stovce popisných čísel má u každého domu jednoho psa, za kterého vybere po padesátikoruně, dá to dohromady 5.000,- Kč, což sotva kryje náklady spojené s vybíráním, evidencí a s výrobou psích známek. V obecním rozpočtu to představuje někde okolo dvou desetin procenta, což je bezesporu hodnota menší než malá.

       Zajímalo mě, jak psí poplatky řeší jiné země ve světě. Ale ať jsem pátral v Internetu sebepodrobněji, zjistil jsem velice málo. Poplatek ze psů vymysleli snad někdy v roce 1796 v Anglii, jako cestu ke zvýšení vládních příjmů. Ale v roce 1987 byl poplatek pro malou výnosnost zrušen. Takže Anglie, která tento poplatek jako první zavedla, ho také jako první celostátně zrušila. Vedle toho v Severním Irsku i v Irské republice prý poplatek nadále vybírají a to od 5 do 12,5 libry za jednoho psa, neomezený počet psů lze chovat za poplatek zhruba 250 liber. V Německu se prý platí podle plemene, přičemž bojová plemena jsou zpoplatněna více. Zajímavé údaje jsem našel o USA, kde se snad platí skoro ve všech státech, někde jsou osvobozeni psi kastrovaní, ale jinde se platí i za kočky. Velice podrobně tuto záležitost řeší na Novém Zélandu, kde musí být všichni psi povinně registrovaní a čipovaní. Poplatek se platí, ale je řada osvobození, například pro psy slepecké, psy pro hluchoněmé a pro psy pracovní – tj. pastevecké, policejní, vyhledavače drog.

       Ale ani Evropská unie nezapomněla tuto oblast řešit, když už v roce 1998 byla ve Štrasburku podepsána Evropská charta místní samosprávy. Ta velice tolerantně povoluje, že „Alespoň část finančních zdrojů místních společenství pochází z místních daní a poplatků, jejichž sazbu mohou místní společenství v mezích zákona stanovit.“ Možná jsou tedy v Evropě v záležitosti psích poplatků státní orgány a obce čiperné a ještě aktivnější než ty naše. Kdyby mi ale někdo mohl sdělit konkrétní podrobnosti odjinud, rád bych se poučil.

       A zase jsem vlastně zase na začátku. Nevím, proč jsou psi (a potažmo jejich držitelé) tak znevýhodňování oproti jiným zvířatům, jako jsou třeba kočky, akvarijní rybičky, leguáni, koně a další domácí mazlíčci. Kdyby někdo vyhlásil soutěž o nejabsurdnější místní poplatek, já bych poplatek ze psů nominoval bez váhání.

 

RV