Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nemravný obrazec na olympiádě a jiné kratochvíle

 

           Když jsem začal chodit do školy, jmenovala se „Pětitřídní obecná.“ Mým učitelem nebyl sice Igor Hnízdo, ale Karel Krupička byl také výborný a svérázný. Se zájmem si prohlížím známky na mém vysvědčení, které se tehdy ale jmenovalo „Školní zpráva.“ Už si nepamatuji proč, ale v první i druhé třídě jsem nedostal žádnou známku z chování. Nevím, že bych z nějakého důvodu nebyl klasifikován, asi to v té době tak bylo zvykem. Mnohé předměty měly na dnešní dobu poněkud archaické názvy – jako třeba „Psaní a cvičení řeči“, ale docela dobře si pamatuji, že už o Vánocích jsem uměl číst a dokonce jsem samostatně napsal Ježíškovi dopis, co bych od něj pod stromečkem chtěl vidět. A pro úplnost musím také poznamenat, že naše třída, stejně jako všechny podobné ostatní, byla výhradně chlapecká. A samozřejmě byly vedle toho i třídy dívčí.
            Ke změně ale došlo velice brzy, už v druhé třídě se škola přejmenovala na „Pětitřídní národní“, což kromě jiného znamenalo zavedení školy koedukované, tedy společné pro chlapce a dívky. Jeden z mých pozdějších třídních učitelů Karel Červinka tuto skutečnost velice nelibě nesl a vytrvale kritizoval. Říkal něco v tom smyslu, že v době odděleného vzdělávání chlapců a dívek byli hoši vesměs chytří, ale zlobiví. Zatímco dívky byly většinou sice hodné, ale hloupé. Po zavedení smíšených tříd došlo dle jeho názoru k tomu, že všechny děti jsou hloupé a zlobivé.
            Na mých vysvědčeních až do páté třídy figuruje předmět s názvem „Počty a měřičství“, který se až v šestém ročníku transformuje na matematiku. Vzpomínám si, jak někdy ve třetí třídě v rámci jednotných osnov paní učitelka Ema Kargerová s námi probírala základní geometrické tvary. Třída celkem lhostejně sledovala popis čtverce, obdélníku, kruhu, ba dokonce i kosodélníku. Ale když paní učitelka křídou na tabuli namalovala kosočtverec, vyvolalo to všeobecné oživení. Chlapci se uchichtávali a vyprskávali, dívky se pýřily. On totiž kosočtverec měl v té době velice nevalnou pověst, zvláště když byl znázorněn dlouhou úhlopříčkou ve svislé poloze. Pokud si to už nepamatujete – všeobecně byl tehdy vnímán jako nemravný pornografický symbol. A vyskytoval se velice hojně – namalován na plotech, zdích, i vyryt na školních lavicích.
            Posléze tato grafika z veřejných prostranství vymizela a dnes je zcela ojedinělá.   Cimrmanolog Ladislav Smoljak to vysvětloval právě zavedením koedukovaného školství. Podle jeho výkladu ve společných třídách chlapci zjistili, že „to“ tak vlastně nevypadá. Dovolil bych si v té věci panu Smoljakovi oponovat. Především si nepamatuji, že bych ve druhé třídě o „to“ měl tak enormní zájem, že bych porovnával realitu s kosočtvercovou grafikou. A vedle toho si myslím, že k úhynu kosočtverců přispělo spíše masové rozšíření internetu a s ním spojená pornografie, což neumělou grafiku zcela vytěsnilo.
            Je v této souvislosti také zajímavé, že v jiných kulturách je kosočtverec vnímán zcela odlišně. Nejsem až natolik zcestovalý, abych mohl provést nějakou komplexní srovnávací studii, ale například ve Francii je dotyčný znak evidentně chápán docela neutrálně, jinak by si ho věhlasná automobilka jistě nevybrala jako své logo. Jedna asijská automobilka pro své logo použila kosočtverce tři.
            Také východním směrem ve velké ruské zemi je kosočtverec velice oblíben, jako v mnoha podobách užívaný grafický prvek. Například absolventi vysokých škol civilních i vojenských hrdě nosí na klopách svých oděvů kosočtverný odznak. Také u nás se tato zvyklost kdysi rozšířila, ale pouze u škol vojenských. V Rusku najdete dotyčný symbol velmi často v podobě štítků na dveřích hotelů, v architektuře i grafice všeho druhu. Jen se podrobněji podívejte třeba na obrázky ze zimní olympiády v Soči a budete množstvím kosočtverců jistě překvapeni.
            Ale nejen použití kosočtverce může v různých kulturách vyvolávat zcela různé asociace. Například Japonci, známí svou precizností a promyšleností všech postupů, před nepříliš vzdálenou dobou dost tvrdě narazili. Známá firma Honda vyvinula a vyrobila nejmenší typovou řadu svých automobilů a na domácí trh jí uvedla s názvem Fit. Našinci to asi moc neříká, ale v Japonsku i okolních zemích se tento velice úspěšný model prodává už od roku 2001. Po čase s ním Honda zamířila i do Evropy a japonskou verzi názvu pouze mírně upravila na Fitta. Protože nejen kvalita výrobku, ale i jeho název prodává, Japonci si pečlivě ověřili, jak s takovým názvem uspějí. V Anglii, Německu, Francii, Itálii a mnohde jinde to byl opravdu prodejní úspěch. Zádrhel se dostavil až v některých severských zemích, kde slovo „fitta“ má podobný význam, jaký je u nás spojován s kosočtvercem. A chladní seveřané se projevili jako zcela nečekaní vtipálci, kteří pro nově prodávaný automobil vymýšleli slogany typu „A celá rodina je v pi.i“, „Vaši ojetinu vyměňte za novou pi.u“ a podobně. Okamžitá reakce na sebe nenechala čekat, vozy s problémovým označením byly okamžitě staženy z prodeje a bleskově nahrazeny stejným modelem se zcela novým názvem. A od té doby je na mimoazijské trhy nejmenší Honda dodávána pod názvem Jazz.
 

Náhledy fotografií ze složky Kosočtverce