Jdi na obsah Jdi na menu
 


O deprivantech

           Nedávno si čtu rozhovor s básníkem Jiřím Žáčkem a narazil jsem na zvláštní tvrzení: „…….politika je disciplína pro deprivanty, proto moc obvykle uchvátí lidé všehoschopní. Čest výjimkám.“ Znám sice spoustu cizích slov a výrazů, ale s pojmem deprivant jsem se ještě nesetkal. Nějak okrajově vím, že deprivace je u člověka něco jako nedostatek něčeho, ať ve sféře materiální, či citové. Ale deprivant?

            Tak jsem začal pátrat a přes ten cize znějící termín jsem zjistil, že jeho autorem je Čech František Koukolík. Tak tady už jsem byl poznání trochu blíže. Dotyčný Koukolík je totiž můj ročník, dokonce narozený v Praze, i když do školy jsme spolu nechodili. Vím o něm, že má řadu vědeckých titulů před jménem i za ním a že se velmi intenzivně věnuje popularizaci svého lékařského oboru, který se nazývá neuropatologie. (Jen pro úplnost - neuropatolog není nervózní patolog, ale patolog, který zkoumá na mrtvých tělech jejich nervovou soustavu a mozek, zejména s cílem zjistit, jak a proč se choval dříve živý organizmus.) A při téhle vědecké činnosti zavedl doktor Koukolík termín deprivant, který vyjadřuje člověka, který z psychologických, biologických či sociokulturních důvodů nedosáhl lidské normality, případně o ni přišel. Pan doktor Koukolík říká, že takoví lidé jsou v různém rozsahu „nepovedení“ nebo „zmrzačení“, ale nikoli nemocní.

            Deprivant je člověk bez citu a svědomí. Ublíží-li někomu, nemá vůbec pocit viny, ani žádné výčitky svědomí. Bez uzardění lže a podvádí. Výborně dovede manipulovat s lidmi, hlavně ve směru vlastního prospěchu. Zákony a jiná společenská pravidla, pokud mu plně nrvyhovují, neuznává a ignoruje. Není na něj spolehnutí, je nezodpovědný, dané slovo nedrží. Ale současně je sebestředně domýšlivý a narcisisticky chlubivý. Nedokáže se vcítit do myšlení druhého člověka tak, aby chápal jeho potřeby a pocity, pokud nejsou stejné jako jeho vlastní.

            To je popis, ze kterého je člověku až na zvracení. Narazit na takového jedince je opravdu nezapomenutelný zážitek. Zpětně si uvědomuji, že jsem se s řadou takových setkal, i když jsem pojem deprivant ještě neznal. A že jsem rád, když je potkávat nemusím.

            A proč to vlastně všechno píšu? Jen proto, abyste byli připraveni, až na takového jedince narazíte. Abyste věděli, co od něj můžete očekávat a že je to vhodný objekt pro neuropatologa.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář