Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rogalo na Řípu

 

Žijeme v krásné středočeské krajině pod Řípem a tak si čas od času na tu posvátnou horu uděláme výšlap. Sami, se známými nebo s vnoučaty, jak to vyjde. Hora je to nejen posvátná, ale svým výškovým profilem přizpůsobená našemu věku a odpovídajícím fyzickým schopnostem. Rádi se cestou zastavíme na všech vyhlídkách a s dalekohledem či bez něj se kocháme pohledem do krajiny. Nejzajímavější je z tohoto hlediska vyhlídka pražská. Nejenže je nejblíže vrcholu, ale také je z ní nejhezčí výhled. Za dobrého počasí dohlédneme opravdu až do Prahy a na straně obrácené k severu i na České středohoří. Je tam také lavička, na které necháme odpočívat zemdlelé nohy.

Od jisté doby je tato vyhlídka opatřena tabulkou se zákazem létání rogalem z tohoto prostoru. Nevím přesně, kdo tam tu tabulku dal, kdy jí tam dal, ale s jistotou vím, proč jí tam dal.

To bylo tak. Vystoupali jsme na Říp s vnoučaty a odebrali se na zmíněnou vyhlídku. Po chvilce kochání pohledem do krajiny nás vyrušil člověk, který na vyhlídku dovláčel obrovský vak, jehož obsah jsme netušili. Posléze začal z vaku vytahovat jakési tyče a plachty a skládat z něj cosi, co postupně začalo vypadat jako rogalo. Nikdy před tím jsme takový letací aparát zblízka neviděli, natož způsob, jakým se montuje. Samozřejmě se nejvíc těšili na to, co bude následovat, až odstartuje. Mezi tím se na vyhlídce shromáždilo neobvyklé množství lidí, kteří podobně jako my, čekali na neobvyklou atrakci.

8_v-teto-chvili-rogalista-stale-jeste-vahal.jpg

Rogalista se ke svému přístroji připoutal, tělo zasunul do nějakého pytle, ze kterého mu dole vyčuhovaly nohy. Pocupital ke kraji srázu, zkoumal směry proudění vzduchu a hotovil se odstartovat.  Byli jsme všichni napnutí, fotoaparáty připravené k akci. Po několika minutách však rogalista zřejmě situaci vyhodnotil jako pro let nepříznivou, vrátil se do výchozího postavení a vyčkával. Vyčkávali jsme i my. Po deseti minutách, nebo snad čtvrthodině, se zřejmě rozhodl, že vzlétne. Odhodlaně se přesunul na okraj srázu a – po chvíli se vrátil zase zpět. Byli jsme trpěliví.

Ale když se jeho pochůzka opakovala snad už popáté a zřejmě se opět chytal k ústupu, vzpěnila bujná moravská krev v mé ženě. Nekřičela, ale nahlas a zcela zřetelně prohlásila: „Jestli teď neodstartuje, tak ho kopnu do p.dele a bude koukat, kam až poletí!“ Slyšeli to všichni přihlížející a musel to slyšet i rogalista. Podmínky nepodmínky, rozhodl se neriskovat kopanec a odstartoval.

9_rogalista-na-ripu-tesne-po-odstartovani--kopanec-neriskoval.jpg

Jeho, let nebyl ani elegantní, ani dlouhý. Po několika kličkách ve vzduchu skončil hned na úpatí kopce v poli se vzrostlou kukuřicí. A naše nejmladší vnučka se do ticha zeptala: „Babičko, prosím tě, proč ten pan rogalista leží dole v tom poli, kouká sem nahoru a hrozí pěstičkou?“