Jdi na obsah Jdi na menu
 


Umíte létat?

  
Létáte rádi? Pokud jde o mne, já mám k létání poněkud nevyhraněný vztah. V některých případech létám velice rád, v některých je mi to nepříjemné. Tak například kdysi dávno za svých studií jsem vyletěl ze zkoušky z fyziky. Věděl jsem, že zkoušející pan profesor Horák napsal krásnou knihu s názvem Praktická fyzika, a tu jsem taky pečlivě prostudoval. Ale netušil jsem, že jeho koníčkem je tzv. vrtný ráz. To je situace, kdy například míč roztočený kolem svislé osy dopadne na pevnou překážku. Pan profesor na rozdíl ode mě uměl reakci roztočeného míče perfektně popsat obsáhlými rovnicemi a dal mi zřetelně najevo, že mi mou neznalost nepromine. A tak jsem letěl.
            Létal jsem také služebně i soukromně mnohými letadly velikými i malinkými, dokonce několikrát i vrtulníkem. Ale vždycky jsem to považoval za pouhý způsob dopravy. Pocit létajících nadšenců se mi prostě nikdy nedostavil.
 
            Ale jeden druh létání mám opravdu rád. To když létám úplně sám bez přístrojů a bez cizí dopomoci. Kdo to nezkusil, nepochopí. Daří se mi to už od dětských let a ani s pokročilým věkem mě tato schopnost neopouští. Není to levitace, kterou je možno vidět v různých varieté, kdy se objekt přičiněním magické síly zručného iluzionisty na chvíli ustálí ve vodorovné poloze nad pevnou opěrou. Já létám výhradně ve svislé poloze, pouze občas s mírným náklonem, zhruba jako při chůzi. Jakousi vnitřní silou, která je přirozená jako třeba dýchání nebo myšlení, prostě ovládám gravitaci tak, že se mohu pohybovat vpřed, vzad i do stran a samozřejmě také s přiměřenou rychlostí vzhůru nebo dolů. Trochu si pomáhám pouze jemnými pohyby rukou ke korekci rychlosti a směru letu.
            I když většinu svého času trávím na venkově, k létání mi lépe vyhovuje město. Velké výškové rozdíly domů a průmyslových staveb přímo vybízejí k tomu, abych si vyzkoušel, jaké to v dané konkrétní situaci je. Trochu mě ale zarmucuje, že třeba Nuselský most v Praze kvůli sebevrahům opatřili takovým plotem, že nemám možnost si vyzkoušet krásný pocit vznášení nad Nuselským údolím. Ale i tak jsou mnohá jiná místa, kde ploty ještě nejsou a kde si mohu svou zálibu dopřát. Ale z pochopitelných důvodů je tady prozrazovat nebudu.
 
            Samozřejmě mluvím o létání ve snu, za bdělého stavu se mi to ještě bohužel nepovedlo. Ale i tak jsou takové sny velmi příjemné a zajímavé. Na rozdíl od jiných snů, které se po probuzení většinou rychle rozplynou, si ten létací vždycky dopodrobna pamatuji. A ještě dlouhou dobu vnímám nevýslovný pocit euforie, kterou ve mně tento způsob létání vyvolá.
            Vědci, zabývající se lidským spánkem a sny tvrdí, že každý sen má nějaký reálný základ v životě člověka, v jeho denních prožitcích. Kde se ale ve mně tedy berou ty létací sny, opakující se a vzájemně se podobající? Nejsem vášnivý čtenář sci-fi, ani nesleduji takové pořady v televizi, aby se mi fantastické příběhy promítaly do snů. Takže se vkrádá myšlenka, jestli geny nějakých dávných prapředků, kteří třeba v bájné Atlantidě …….…?  
 
            Samozřejmě jsem taky dělal malý průzkum mezi přáteli a známými, jak jsou na tom s létáním oni. A odpovědi jsou často diametrálně odlišné. Od naprostého odmítnutí, včetně významného ťukání ukazováčkem na čelo, až téměř spiklenecké ztotožnění s tím, co prožívám ve snu já. Včetně popisu detailů techniky letu i předhánění se v líčení neobvyklých míst, kde byla letecká produkce zvláště vyvedená.
 
            Skoro mi to připadá, že tihle noční letci se celý život trochu bojí se svou mimořádnou schopností veřejně svěřit, aby náhodou nějaký horlivec nepožadoval nekompromisně jejich umístění v blázinci. Nikdy jsem také neviděl nějaký reprezentativní průzkum, který by zjišťoval, kolik procent nás nočních letců v populaci vlastně existuje.
            Pokud k této skupině patříte, snad jsem Vám svým veřejným přiznáním pomohl k tomu, abyste se nebáli o své přednosti veřejně mluvit. Neboť to přednost nepochybně je a kdo nezkusil, může nám jen závidět.
 
 
RV