Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vánoční zázrak

28. 12. 2013

 

           Každoročně kolem Vánoc řeší spousta malých dětí se svými rodiči velký problém. Jak to vlastně je s tím Ježíškem. Neexistuje jednotný návod na řešení, každá rodina a vlastně i každé dítě má svůj vlastní. Například já si vzpomínám, že mě před mnoha lety posadili rodiče ke stolu a začali se mnou velice vážně probírat důležité záležitosti. Jako to chodí, že v rodině se mají lidé rádi a chtějí si dělat radost a tak podobně. Podle zkušeností, které jsem získal v rozhovorech se svými vrstevníky, jsem začal tušit, že mě připravují na příchod nového člena rodiny. Ale bylo to jinak. Postupně se dopracovali k tomu, že Ježíšek vlastně neexistuje a že to všechno obstarávají maminka s tatínkem, aby udělali svým dětem radost. A když se mě ptali, co já na to, asi jsem jim radost neudělal. Oznámil jsem, že to už vím dávno a že jsem jim to nechtěl prozradit, abych jim nekazil radost. Jejich tehdejší reakci si nepamatuji, ale moje maminka na tuhle událost vzpomínala o každých Vánocích a tak to musel být zážitek velmi silný.
                Podobně jako ostatní děti je na tom naše vnučka Anička, posluchačka druhé třídy základní školy. Někdy před letošními Vánocemi si o té ježíškovské záhadě povídala s maminkou a na vysvětlení funkce rodičů reagovala tím, že jí je to dávno jasné, že přece nějaký Ježíšek by to všechno nemohl stihnout – jak dárky sehnat, tak je roznést pro všechny děti.
                Jenže s vědomím o neexistenci Ježíška vzniká dítěti i závažný problém. Když obdarovávají rodiče své děti, musejí děti také, obdarovávat rodiče. A problém je i v tom, kde na to dát dohromady prostředky a co rodičům vybrat. Ale i s tím si poradila. Dárek pro maminku zafinancoval tatínek a naopak. Ale výběr už řešila zcela podle vlastní úvahy. S maminkou navštívila prodejnu rybářských potřeb a neomylně ukázala na polštářek ve tvaru štiky. A aby nebylo pochyb, připsala k dárku ježíškovský dopis pro tatínka Milana:
Ahoj Milane,
Mamka mi poslala dopis, kde popisuje, jak chodíš na ryby a nic nenosíš.
Tak ti posílám mustr, jak má taková ryba vypadat.
A k tomu super třpytku, na kterou takový ryby berou jako o život.
Tvůj Ježíšek
 

img_1673.jpg

               Při rozbalování dárků pod stromečkem bylo veselo, jen tatínek Milan nad svou štikou nejdřív nepochopil, odkud vítr fouká. Prohlásil něco v tom smyslu, že „Ten děda si ale nedá pokoj“ a tím nejspíš myslel mě. Ono to bylo vlastně oprávněné, protože si vzpomněl na příhodu, kdy jsem do deníku Blesk vytvořil a nakopíroval fiktivní článek, který oslavoval nejlepšího bagristu na stavbě železničního koridoru, kterým byl jistý Milan S. Tatínek se článkem všude chlubil a jeho maminka z toho byla dokonale unešená. Všude vykládala, jak noviny píšou o tom jejím Milanovi, který se před nedávnem bál jet autem do Bydžova a teď je z něj taková hvězda. S uznáním musím ale konstatovat, že když jsem Milanovi řekl pravdu, bavil se snad ještě víc, než když článek považoval za opravdový originál.
 
                Také si mohl vzpomenout na situaci, kdy v šest ráno stál s hokejovým báglem před domem a čekal na taxík, který ho měl odvézt na letiště.  Večer před tím dostal totiž urgentní mail od Aloise Hadamczika, že ho povolává jako jediného volného třetího brankáře na mistrovství světa, kde se v prvním utkání zranil Dominik Hašek. A když taxík nepřijel, byl sice trochu zklamán, ale zase z něj spadla ta obava, jak by v tak těžké konkurenci obstál. Dlouho nevěřil, že není až tak složité vytvořit si mailovou adresu alois.hadamczik@seznam.cz.
 
                Všichni jsme se tou vánoční příhodou pobavili a hlavně já jsem měl radost, že mám takovou šikovnou vnučku, která dovede vymýšlet takové ptákoviny.
 
                Ale to není ještě konec. Na Štěpána se Milan vypravil na ryby, samozřejmě s tou novou super třpytkou. A nebudu to povídání natahovat, hned vám sdělím, že během hodiny byl zpátky doma a nebyl sám. Přivezl svou první ulovenou štiku, která se nápadně podobala té, kterou mu přinesl Ježíšek. Byla sice trochu vybledlá, ale to už tak ryby v zimě bývají.

...-a-takhle-to-dopadlo-po-stedrem-dni-----kopie.jpg

 
A nejlepší na tom příběhu je, že se opravdu skutečně přihodil o Vánocích 2013.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář