ad: Jedno slavné výročí
21. 11. 2010
Tak jsme si tento týden připomněli jedno slavné výročí. I když nebylo kulaté, bylo snad o to více slaveno.
Snad je to tím, že už jsem starší typ člověka a něco už pamatuji, ale připadají mi ty oslavy, které jsem už v životě zažil, skoro všechny stejné. Nejdřív trochu učesaných údajů o tom, jak to bylo, když jsme vyhráli. Potom se pořádně pochválíme, co všechno jsme od té doby dosáhli a jak se nám v podstatě všechno vede. Pochválíme Velkého Bratra za to, co pro nás dělal, dělá a dělat bude na věčné časy a nikdy jinak. Nakonec si uplivneme nad tím, jak to bylo všechno před tím slavným vítězstvím strašné a neschopné.
Přesně podle stejného scénáře bývaly oslavy VŘSR i Vítězného února. Když jsem si tehdy troufl trochu zapochybovat nebo nedostatečně jásat, zodpovědní spoluobčané to neopomněli hlásit na patřičných místech a uvědomělí kádrováci to pečlivě zapisovali do průběžných hodnocení. Pokud pochybuji a nejásám nyní, jsem označován jako stará struktura.
Když sleduji televizi nebo čtu noviny, připadám si s kritickým názorem stejně osamělý, jako před lety. A když mluvím s lidmi, buď je jim to jedno, nebo je to nezajímá. Proto jsem s překvapením přečetl něco, co napsal člověk daleko vzdělanější než já, napsal to lépe, než bych dovedl. Poslal mi to jeden dobrý člověk, který se angažuje v současné politice a jehož rodina má kořeny v Sazené. Zkuste si to přečíst i vy. A doporučuji – čtěte a přečtěte až do konce.
***************************************************************
Bohužel - ta zmíněná odvaha nevydržela příliš dlouho. Autor uznal, že je pomýlený a upřímně míněnou autocenzurou vzal své upřímné vyznání zpět. Můžete se sami podívat, jak uznal, že nemyslel to, co si myslel, ale naopak myslel to, co nemyslel.
Tak snad - někdy příště.