Bob a já jsme oslavili narozeniny
Tak jsme oslavili letos sedmdesátiny. Bob a já. Já v lednu, Bob v květnu. Že netušíte, o koho se jedná? To je přece ten, co porazil Američany ve Vietnamu. Pořád nic? Možná ho znáte pod jeho pravým jménem Robert Allen Zimmerman. Ještě nevíte? Tak ještě jednou a naposled. Třeba vám více řekne jeho umělecké jméno Bob Dylan. Ano, je to ten písničkář ze šedesátých let, který ovlivnil celou svou generaci hlavně tím, že neměl rád válku. Že se domníval, že lidé mají tisíce jiných možností řešit své spory, než aby to prováděli se zbraní v ruce, a o tom vyprávěl ve svých písničkách. Odborníci se pořád ještě dohadují, jakým že to vlastně stylem zpíval, ale my ostatní máme jasno. Styl nás až tak moc nezajímal, zajímalo nás to, co zpíval.
Byla to doba, kdy si lidé ještě pamatovali hrůzy druhé světové války a přáli si, aby už nikdy a nikde žádná válka nebyla. A přáli si to lidé bez ohledu na to, na které straně železné opony právě bydleli.
Dnes už je to ale úplně jinak. Všem jako by to bylo jedno, že se zase válčí. Hlavně, že se zrovna neválčí u nás doma. I náš první polistopadový prezident si zprvu myslel a říkal, že když zmizely proti sobě stojící politicko-ekonomické bloky, musí zmizet také vojensko-politická uskupení. Brzy ale radikálně změnil názor a své tvrzení aplikoval jen na Varšavskou smlouvu. A od té doby při každé příležitosti, kdy se ve světě vyvrbí nějaká složitost, volá po rázném humanitárním bombardování. Ať už je to v Jugoslávii, nebo v Lybii, či někde úplně jinde.
Nějak jsem si nevšiml, že by Amerika Boba Dylana při příležitosti jeho kulatých narozenin nějak ocenila. Že by třeba dostal nějakou významnou cenu, nebo byl jmenován národním umělcem, či že by ho snad přijal prezident s manželkou. Ale co by vlastně měl dostat člověk, kvůli kterému Amerika nevyhrála ve Vietnamu.
Podle deníku New York Post Bob Dylan občas hraje na kytaru a zpívá v dětské školce, kterou navštěvuje jeho pětiletý vnuk. Rodiče dětí se o tom doslechli poté, co jejich děti vyprávěly o podivínském kytaristovi, který jim zpívá písničky.
Zkuste si Boba připomenout jednou z jeho nejznámějších písniček. . A pokud mluvené angličtině moc nerozumíte, máte to tam i hezky napsané. A kdyby ani to nestačilo, je doplněn i překlad do češtiny. A určitě si nezapomeňte pustit zvuk!
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář