Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hořčice

 

Dříve to měli lidé jednodušší. A když říkám dříve, tak myslím aspoň tak před padesáti lety. Například když si tehdy někdo chtěl koupit hořčici, bylo jeho rozhodování krajně jednoduché. Mohl si vybrat plnotučnou nebo kremžskou. A když to byl člověk maximálně nerozhodný, tak si koupil obě. Platil pětikorunou a ještě dostal nějaké drobné nazpět.
A jako bonus mu po zkonzumování hořčice zůstal hořčičák. Pro ty, kteří už tento pojem neznají, vysvětlím. Hořčice se tehdy dodávala ve skleničkách o objemu 2 dcl, které po umytí byly způsobilé sloužit jako univerzální nápojové nádoby. Tedy třeba k přípravě čaje, kávy, ale také k servírování vína. Pro úplnost dodávám, že hořčičák splňoval také kriteria použití v mezinárodním měřítku, protože odpovídal přesně odlivce označované jako „stakan“, což byla základní míra pro konzumaci vodky v zemi našich tehdejších velkých východních spojenců.

kopie-c.---img_6987.jpg

Pro ty, kdo hořčičák již nepamatují, připomínám obrázkem, jaký byl jejich tvar. Zleva na fotografii najdete model 1950, dále potom model 1965 a zcela vpravo model 1965 de luxe. Tehdy se totiž vyráběly různé obaly, zpravidla z přírodních materiálů, aby hořčičák při konzumaci horkých nápojů nespálil ruku, která ho držela.
Dnes to mají lidé daleko složitější. Když si jdou například koupit hořčici, najdou v supermarketu několik regálů naplněných výrobky nejrůznějších producentů s názvy často exotickými. A kdo se v tom má vyznat, když degustace hořčic není zrovna tou nejběžnější záležitostí. Zde je každá rada drahá, ale já vám ji dám zcela zadarmo.

kopie-c.---2012-04-25-143.jpg

Nic vám totiž nebrání, abyste si nejrůznější druhy hořčic vyrobili a podle vlastní chuti namixovali sami. Nebudu vás ale přesvědčovat, abyste si základní surovinu připravovali doma. Kupte si vhodné balení hořčice plnotučné, případně ještě jednu skleničku hořčice francouzské a můžete začít.
KŘENOVÁ. Tento druh hořčice jsem vynalezl někdy před čtyřiceti lety. Dnes se dá také koupit, ale nejsem si jist, jestli jí někdo vynalezl nezávisle na mně nebo zda zneužil vynález, který jsem si bohužel nedal patentovat. To bylo tak. Jednou na jakési cestě jsem si jako svačinu dopřál párek s rohlíkem a hořčicí. K mému podivu na talíř vedle kopečku hořčice přidali i kopeček křenu. Nikdy před tím jsem párek s křenem nejedl, ale hned mi to připadlo jako zajímavý nápad. Ale konzumace se mi nevedla. Hořčice se sice na konec párku dala namáznout, ale byla chuti mdlé. Zatímco křen byl sice řádně ostrý, ale na párku nedržel. A tady vznikla myšlenka, nestydím se říci, že geniální. Hořčici jsem na talířku smíchal s křenem a výsledná hmota splňovala všechny předpoklady gurmánské konzumace. Byla pěkně ostrá i dobře na párek aplikovatelná. Doma jsem potom zkusil podobnou směs namíchat a uchovat ve skleničce, což se ukázalo jako správný krok správným směrem. Vzniklá křenová hořčice je kromě výše uvedených výtečných vlastností i dobře uchovatelná a tak se v naší domácnosti od těch dob pravidelně připravuje.
PEPŘOVÁ. Pepř je jedno ze základních druhů koření nejen v naší zemi. Myšlenky vyzkoušet pepř k ochucení hořčice je tedy zcela logická. V tomto případě doporučuji použít plnotučnou a francouzskou hořčici v poměru zhruba 2:1 a přidat pepř nahrubo umletý. Je na vašem uvážení, jestli použijete pepř černý nebo barevný, každý se může řídit vkusem svého jazyku. Pepře stačí lžička na skleničku o objemu 2 dcl. Pro dobré spojení chutí všech ingrediencí je ale třeba, nechat namíchanou směs aspoň týden odležet, teprve potom vznikne hořčice hodná opravdového labužníka.
FEFERONOVÁ. Tenhle recept je určen pro toho, kdo to má rád pěkně ostré. Postup je velice jednoduchý a má několik variant podle možností i chuti výrobce. Základní možností je použít feferonkovou pastu, kterou lze v malých skleničkách zakoupit v některém obchodě s potravinami.  Do plnotučné hořčice jí vmícháme tolik, kolik nám naše chuť velí, případně kolik náš jazyk snese. Dvě čajové lžičky na dvě deci jsou asi tak základní míra, od které se každý může svobodně odchýlit. Ale mimo feferonkovou pastu je možné použít i nasekané feferonky z vlastní produkce, mohou to být i feferonky sušené. A komu by to nestačilo, může si vypomoci i mletou pálivou paprikou – prostě mistr kuchař se zde vyřádí do sytosti.
BYLINKOVÁ. Tady se přiznám, nechal jsem se inspirovat prodávaným sortimentem. Jednou mi známý dal k narozeninám skleničku bylinkové hořčice z Francie a byla opravdu dobrá. Ale chuť mi pořád něco připomínala a tak jsem přistoupil k experimentu. Smíchal jsem plnotučnou a francouzskou v poměru 1:1 a přidal lžičku provensálského koření. Podobně jako u pepřové jsem nechal produkt týden odležet a i když se nechci chlubit, dosáhl jsem výsledku srovnatelného s komerčním produktem. Nesrovnatelně nižší byla ovšem cena. Výhodou je také skutečnost, že i v tomto případě může každý experimentovat s kořením, které je jeho oblíbené. Podobné jako provensálské jsou také italské bylinky, dá se použít i koupené grilovací koření – fantazii se meze nekladou.
HOŘČICOVÁ. Kritický čtenář asi namítne, cože je to za blbost, hořčicová hořčice. Pokusím se i jeho vyvést z omylu. Hořčice se v mnoha chuťových variantách vyrábí prý už od dob antických, tehdy se snad kořenila jídla pouze rozemletými hořčičnými semínky. Jistě znáte u nás nejběžnější už zmíněnou hořčici plnotučnou, pravděpodobně jste okusili i trochu ostřejší francouzskou. Kdo cestoval na východ, možná vzpomíná na nepříjemnou zkušenost s hořčicí ruskou. Té se může na uzenku dát jen zcela nepatrné množství, protože je proti naší plnotučné několikanásobně ostřejší. A to všechno je dáno jen různým použitím stejného základu, kterým jsou hořčičná semínka. U nás se samostatně používají hlavně jako rychle rostoucí plodina pro zelené hnojení na zahrádkách, případně jako přísada do nálevu pro nakládání okurek. Zkuste ale přidat do obyčejné plnotučné trochu nahrubo rozdrcených semínek, nechte zase aspoň týden odležet a budete překvapeni vynikající chutí a strukturou domácí hořčicové hořčice. Jen pro úplnost připomínám, že v úvodu zmíněná kremžská hořčice je nejen sladší variantou té plnotučné, ale také se liší přídavkem mletých černých hořčičných semínek.
Tolik tedy několik základních variant přípravy domácích druhů hořčice. Věřím, že zdatní kuchaři sami přijdou s řadou nápadů a vylepšení a obohatí tím jídelníček domácí kuchyně, třeba i při nadcházejícím letním grilování.