Jdi na obsah Jdi na menu
 


Papriková sezóna

22. 9. 2007

 

 

 

Asi se to o mně příliš neví, ale miluji nadevše plněné papriky. A vedle nich miluji také svoji ženu, mimo jiné dobré vlastnosti i proto, že ty papriky nekupuje v potravinářských obchodech, ale sama je připravuje.

            Ono to zase není až tak jednoduché, zavděčit se mi pravou nefalšovanou domácí paprikou. Začíná to už v zelinářském obchodě výběrem základní suroviny. Nejvhodnější je taková ta nenápadná paprika, která je nejčastěji označována jako „slovenská polní“. Tento druh se vyznačuje zejména tím, že mezi spoustou sladkých paprikových lusků se naprosto náhodně vyskytují takové, které jsou napohled úplně stejné, ale přitom silně pálivé. Laik to vůbec nerozezná, ale moje žena naprosto neomylně svým vytříbeným čichem najde ty správné kusy, který potom dají domácí plněné paprice tu nezaměnitelnou lahodně pikantní chuť.

            Možná bych měl ještě popsat přípravu specielní směsi, která se do paprik nadívá, ale její recept si dílem nepamatuji a pak – nepovažuji ho vedle paprikového obalu za tolik podstatný. Možná bych měl taky popsat technologii zpracování, při níž se naplněné papriky samostatně pečou, zatímco odděleně se připravuje rajská omáčka a teprve ve finále se obě součásti spojí v harmonický a lahodný celek. Ale mám na mysli něco jiného.

 

 Obrazek

 

            A totiž to, že se na výrobě domácích paprik také smím a mohu podílet i já. Velice zodpovědnou činností je příprava paprikového lusku před jeho naplněním. To se totiž musí prstem jemně separovat stopka s jádřincem od paprikového obalu a potom s nesmírnou citlivostí a opatrností vyjmout tak, aby obal zůstal neporušen a ztráty suroviny byly co nejnižší. Právě tuto náročnou operaci svěřuje moje žena mně. Protože ví, že se na mně může bez obav spolehnout.

            Tak tedy provádím vnitřní očistu jednoho paprikového lusku za druhým, když jsem si všiml, že uvnitř zůstal kousek jádřince. Žádný problém, říkám si, a vsunu dovnitř prst, abych chybu napravil. Ale ouha – co čert nechtěl – nepatrný kousek jádřince se mi dostal za nehet. Jako blesk mi projela tělem příšerná bolest! V té chvíli jsem pochopil, jak strašné utrpení prožívali vězňové mučení vrážením třísek či špendlíků pod nehty.

            Ochromen strašnou bolestí jsem reflexivně prst vytrhl z papriky a vrazil ho do úst, abych se té zničující bolesti zbavil. Vycucávajíc pálivou hmotu zpod nehtu jsem jako smyslů zbavený zjišťoval, že bolest pod nehtem neslábne, ale ohromnou rychlostí se rozšiřuje na celou dutinu ústní, aby způsobila opuchnutí a ochrnutí zároveň. Měl jsem pocit, že vypadám jako zvoník od Matky Boží a že se bolest rozlévá po celém obličeji. Vyhrkly mi slzy. Bezmyšlenkovitě jsem zaslzené oko otřel rukou – a teprve v té chvíli jsem zjistil, že může existovat bolest ještě daleko větší. Lekl jsem se, že už v životě nikdy nic neuvidím, že jsem přišel o zrak. Čím víc jsem si bolavé oko mnul, tím byla bolest intenzivnější. Bál  jsem se, že se bolestí snad počůrám. Vyběhl jsem na WC, a abych zabránil pohaně pomočením se, rozepl jsem poklopec a vykonal svou potřebu.

            Teprve teď jsem dosáhl vrcholu bolestivého prožitku. Dotykem opaprikované ruky na intimních místech jsem se přesvědčil, že teprve tam je pravé centrum bolesti.

Ani vlastně nevím, zda jsem svou potřebu opravdu vykonal. Ještě notnou chvíli jsem si chladil postižená místa proudem studené vody a málem jsem zmeškal oběd, při kterém se podávaly mé oblíbené plněné papriky.

Ale – přes všechno to utrpení je miluji i nadále.