Jdi na obsah Jdi na menu
 


Korunovaný špunt

Čas od času se potýkám s takovým paradoxním jazykovým problémem. V cizím jazyce rozumím významu každého napsaného nebo vysloveného slova, ale význam celku je mi nejasný.  Asi bych měl uvést příklad, aby mé sdělení bylo dostatečně názorné.

Tak třeba nedávno jsem narazil na anglický výraz „crown cork.“  Crown je koruna, to je zcela nepochybné. A cork znamená korek, zátka nebo špunt. O tom taky není diskuze.  Dohromady by to mohl být třeba korunovaný špunt, korková koruna, nebo něco podobného, ale to všechno je nesmysl. Můj anglicko-český slovníček má sice přes 900 stran, ale dotyčné slovní spojení tam nenajdu.

V minulosti bych byl ztracen, ledaže bych nalezl a vytěžil rodilého mluvčího. Ale dnes je tu naštěstí Internet a tam se dá vyřešit i takový zapeklitý problém. A řešení je kupodivu zcela jednoduché. Už v roce 1892 si pod názvem „Crown Cork“ nechal patentovat Williamem Painter z Baltimoru svůj vynález, který v našich zemích nazýváme korunkový uzávěr.  Do té doby se pivo a jiné nápoje ve skleněných lahvích uzavíraly tzv. třmenovými uzávěry, které ti starší ještě z dob svého mládí pamatují.  Já už jen z vyprávění a z několika zachovalých starých lahví znám, jak vypadaly ty pivní uzávěry, ale ještě za mého dětství se všude běžně prodávaly limonády a sodovka v průhledných lahvích s porcelánovým uzávěrem s gumovým těsněním. Později se právě korunkové uzávěry rozšířily na veškerý sortiment potravinářských nápojů, plněných do skla. Kromě piva to byly i zmíněné limonády, sirupy, minerálky a mnohé další tekutiny. Až příchod PET lahví tento stav podstatně změnil a dnes až na výjimky jsou korunkovými uzávěry opatřovány jen pivní lahve. I když -  někteří nostalgičtí pivovarníci opět uvedli do oběhu lahve s replikami původních třmenových uzávěrů.

Ten korunkový uzávěr se od doby svého vzniku příliš nezměnil. Dnes už je ale v podstatě celosvětově normalizován. Vyrábí se z pocínovaného a většinou i oboustranně lakovaného plechu tloušťky 0,235 mm a zpravidla má lichý počet 21 zoubků. Můžete si to sami ověřit, případně vyzkoušet své známé, zda znají nebo správný počet odhadnou. Původně prý se uzávěry dělaly se sudým počtem zoubků, ale ty se v uzavíracím stroji deformovaly, a tak se přešlo na lichý počet. Bohužel moje znalosti mechaniky mi nedovolují pochopit, proč je sudý počet nevhodný a proč naopak počet lichý tento problém umí vyřešit. Těsnění bývalo původně opravdu jen korkové, ale postupem času se prosadily i další materiály - PVC nebo polyetylen.

Kdo si pamatuje pivní uzávěry doby nedávné, jistě vzpomene, že na nich byl vylisován pouze číselný symbol, vyznačující stupňovitost piva. Pak byly stupně přechodně nahrazeny procenty, ale ani to dlouho nevydrželo a Brusel nám zakázal obojí. Ale jak šel pokrok světem, tak pivovarníci začali své výrobky označovat svým logem nebo názvem nápoje. A díky tomu se uzávěry staly předmětem sběratelství, přičemž největší kolekce obsahují i hodně přes 10.000 exemplářů.

Korunkový uzávěr lze otevřít nejrůznějším způsobem.  Asi nejběžnější je použití otvíráku, ale tím opravdoví machři doslova pohrdají. Je nezjistitelný počet způsobů, jak otvírák nahradit: vlastní zuby, prsten, bankovka stočená do roličky, opasek, staré CD, kladivo, kombinačky, podpatek dámských bot, hrana stolu, mobilní telefon, a mohl bych pokračovat doslova do nekonečna. Ale nemohu nevzpomenout případ jednoho borce, který běžně a zručně otvíral pivní lahve šroubovákem, jak to mnozí řemeslníci činí. A to do té doby, než po několika vypitých pivech šroubovák svou cestu neukončil u uzávěru, ale v oku toho dotyčného. Ani pamětníci toho případu si nevzpomínají, jestli to pivo ještě dopil.

Avšak kromě sbírek korunkových uzávěrů existují i sbírky všemožných otvíráků. Sami jich doma máte nejspíš několik a tak určitě nehrozí nebezpečí, že byste riskovali úraz použitím nástroje vhodného pro jiné druhy řemeslných prací.