Jdi na obsah Jdi na menu
 


Království za papír

                    Když dojde papír v tiskárně nebo v kopírce, není to zase až takový problém. Takovou věc dnes hravě vyřeší i malé toaletni-papir_1.jpgdítě. Ale když dojde papír na záchodě, je blízko k tragédii. Jen málo jedinců je tak pečlivých a prozíravých, aby si v blízkosti záchodové mísy vytvořili dostatečnou rezervu pro případ nouze nejvyšší. Je sice možné dovolat se pomoci při nedostatku papíru, když člověk v domě či bytě není sám, ale i v opačném případě lze problém řešit. Sice člověk musí s neočištěným pozadím a spodním prádlem v nedůstojné poloze prohledávat domácí úkryty a skladiště, ale aspoň není v takovém případě vystaven pohledům a posměškům veřejnosti. policka-na-toaletni-papir-onda.jpg

            Nastane-li však podobná situace například v zaměstnání, v restauraci nebo jiném veřejném prostoru, je to o poznání horší. Výhodu mají jedinci, kteří už přešli z látkových kapesníků na papírové, samozřejmě, pokud mají potřebný balíček někde v kapse. Pokud ne, chtělo by se zplna hrdla zvolat výzvu vskutku královskou, která by nabídla „království za papír.“ Ovšem Richard III., který byl svého času v trochu jiné beznadějné situaci, nabízel království za koně a navíc – on to nabízené království opravdu měl. Což pravděpodobně o člověku bez potřebného papíru říci nelze. Nedočkal se pomoci Richard a nedočkal by se nejspíš ani chudák bez papíru.
            V současnosti je toaletního papíru v maloobchodní síti nepřeberné množství a nespočet druhů. Vyrábí se parfémovaný, vlhčený, potištěný, jednovrstvý, dvou- ale i třívrstvý. Dobře informované kruhy dokonce tvrdí, že už v této věci nařídila Evropská unie, že od příštího roku musí být ve všech členských zemích distribuován výhradně papír třívrstvý. A to proto, aby po každém použití mohly být dvě kopie zanechaného otisku zaslány do Bruselu.
            Ale nebylo tomu tak s toaletním papírem vždy. I ti nepříliš staří pamětníci vzpomenou na dobu, kdy tato komodita skladany.jpgvypadala poněkud jinak, co do vzhledu i struktury materiálu. Například praktická forma papíru, označovaného jako skládaný, ze sortimentu zcela vymizela.
            A ještě o kousek starší je vzpomínka na úhledně nakrájené čtvrtky novinového papíru, zatížené kamenem a položené v kadibudce stojící vedle hnojiště.  Bylo tehdy třeba papír před použitím zmuchlat a promnout, aby byl k výkonu akce způsobilý. Ale i to mělo své pozitivní stránky, například v tom, že vsedě si člověk mohl přečíst spoustu zajímavostí, které by mu jinak unikly. I když často s malým nedostatkem, kdy i přes hledání v hromádce papírů již nenalezl ani začátek ani konec zajímavého povídání, do kterého se začetl.
            Jak jste si jistě všimli, předchozí povídání se točí výhradně kolem papíru, jako by to byl jediný vhodný prostředek v dané situaci. Nemám v této chvíli na mysli bidet, který je výsadou lépe situovaných toalet, ale zajímalo by mě, jak se s takovým úkolem poprali naši chudí i bohatí předkové, kdy papír ještě nebyl k dispozici, případně byl výhradně využíván pouze ke vznešenějším úkolům.
            Historici tvrdí, že papír z rýžové slámy k toaletním účelům začali využívat někdy kolem roku 600 n. l. v Číně, ale bylo to zboží určené výhradně pro císařský dvůr a další vysoce postavené členy společnosti. Masovějšího použití se toaletní papír dočkal až na konci 19. století v USA, kdy podnikatel jménem Joseph Cayetty začal ve své papírně takový světodějný výrobek produkovat. A že byl na svůj počin patřičně pyšný, nechal na každém lístku vytisknout své jméno a vůbec mu nevadilo, jak bude při počišťovací akci dehonestováno.
            Ale to jsme pořád u papíru a zbývá odpovědět, jak si lidstvo poradilo bez papíru. A možná to bude inspirace i pro řešení krizových situací v současnosti.
            V historických dokumentech se po takových informacích pátrá opravdu obtížně. Asi dějepiscům dotyčné téma připadalo poněkud obskurní a tak se mu úplně vyhýbali nebo se o něm zmiňovali pouze okrajově. Ale přesto se z takových zmínek nebo i ze hmotných nálezů dá dovodit, že předkové byli velice vynalézaví. Bohatí lidé prý používali vlnu nebo konopí, ti nejbohatší dokonce krajku. A chudina bez zábran použila vlastní ruku, kterou potom více či méně omyla nebo jinak očistila. Použít se daly i nejrůznější jiné materiály – jako například hadry, tráva, seno, kukuřičné šustí, v zimě případně i sníh. Ve starověkém Římě se obvykle používala mořská houba.
            V našich končinách se mořská houba nevyskytovala, ale i staročeši byli velice vynalézaví. Je to sice s podivem, ale archeologové provádějí výzkum i takových míst, jako jsou středověké latríny. A právě tam byl zjištěn výskyt nejrůznějších druhů mechu. Objev zpočátku poněkud nejasný, ale další výzkumy a souvislosti prokázaly, že měšťanské rodiny si právě lesní mech pro očišťování svého pozadí velice oblíbily. A vzniklo dokonce i povolání označované jako „mechaři“, jehož vykonavatelé kýžený produkt v lesích sbírali a potom ve městech výhodně prodávali. A každý současník, který někdy v životě lesní mech k dotyčnému účelu třebas nouzově použil, jistě potvrdí, že to je nejen vhodné, ale i velice příjemné.
            Tak nevím, dost často se historie v pozměněné podobě opakuje. A tak se třeba doba použití příjemně vlhkého a jemného mechu zase vrátí. A zelení ekologové budou jásat.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vlado Tichavský - Existoval ještě jeden historický způsob očisty

Na Spišském hradě prý panstvo k tomuto účelu používalo malé koťátka. Jejich jemnou srstí se otřeli a koťata se následně umyla vylízáním a byla opět připravena k použití.
:-D