Jdi na obsah Jdi na menu
 


Latina - 4. lekce

Omnis alcoholicus Mendax

            Tak tohle je velice odvážné tvrzení. Možná dokonce žalovatelné. Ale opravdu jsem tu definici nevymyslel já, nýbrž pochází ze starověku. Ale za přemýšlení to tvrzení stojí: „Každý alkoholik lže.“
 
Primus inter pares
            Benzinové vařiče značky PRIMUS bývaly vyhlášené svou spolehlivostí v časech našich dědečků a otců. Jak jsem se mohl přesvědčit, značka se používá i nadále pro vařiče benzinové a plynové, i když značně modernizované. Ale zklamu vás – s latinou v úvodu nemá vařič nic společného.
            Zato PRIMUS ve smyslu označení nejlepšího žáka ve třídě se už latinskému pojmu blíží. V této souvislosti je PRIMUS jednoduše ten nejlepší.
            Ale skutečný význam slov PRIMUS INTER PARES je – první mezi rovnými. Používá se to pro označení člověka ve skupině, kde všichni mají stejné postavení a přesto tato osoba je považována za vůdčí osobnost díky přirozené autoritě nebo jiné význačné vlastnosti.
V Římě se tak označoval první muž ve státě, který byl mezi senátory zapsán na prvním místě. Později to byl panovník, a dokonce až za Jagellonců byly takto uspořádány poměry mezi šlechtou a králem. Velice výstižně se tehdy říkalo „Ty jsi náš král, my jsme tvoji páni.“ Ale tento poměr sil se brzy výrazně změnil ve prospěch hlavy státu
U nás se tento pojem často užívá v souvislosti s vedoucím lékařem – primářem. Ten na svém oddělení vykonává v podstatě stejné práce jako všichni ostatní – ale navíc má ještě řadu povinností při organizaci a řízení práce.
            Další profesí v této souvislosti zmiňovanou bývá starosta obce. Tedy nikoliv starosta města nebo podobného sídelního útvaru. Starosta obce je podle zákona i podle skutečnosti obdařen poměrně minimálními pravomocemi, ale vedle toho maximální odpovědností. I když je navenek zdánlivě reprezentantem obce, například podepisováním příslušných listin, fakticky tím pouze vyjadřuje vůli jiných orgánů obce.
 
PECUNIA NON OLET
            Tak tohle je náramně důležité ekonomické pravidlo. Co na tom, že tuhle větu pronesl římský císař Vespasianus, když ho jeho syn kritizoval za zavedení daně z veřejných záchodků. Slova „Peníze nesmrdí“ jsou od té doby základním životním krédem všech vysoko postavených ekonomů, ministrů financí zvláště.