Jdi na obsah Jdi na menu
 


Oldřich Kunert - průkopník vojenského letectví ze Sazené

       Kdykoliv navštívím chržínský hřbitov, se zájmem obejdu a prohlížím některé náhrobky, které na první pohled upoutají pozornost. Jedním z nich je nepřehlédnutelný svislý pylon se stylizovanou leteckou vrtulí. Dlouho jsem nevěděl více, než jsem si mohl přečíst na hrobu.

 

Desátník pilot
Oldřich Kunert
ze Sazené
*30.1.1907   +10.3.1928 obětoval svůj život
ve službách letectva
 

       Ale sazenský rodák a vysloužilý pilot František Zaus mi přinesl knihu Oldřicha Doubka Ikarové bez legend a bájí, ze které jsem se dozvěděl více. Jak to bylo v dobách počátků vojenského letectví, kdy stát se letcem vyžadovalo odvahu, vynikající fyzickou kondici, technické znalosti a dovednosti a k tomu musel mít člověk navíc ještě notnou dávku štěstí, aby se dostal mezi nemnoho vyvolených. A mladý kluk ze Sazené Oldřich Kunert všechny tyhle podmínky splňoval.

       Neuměl  bych bych povídámí o tragickém konci Kunertovy letecké kariéry podat lépe, než to napsal pamětník a autor, tak dál uvádím přesné citace z knihy, pouze mírně zkrácené.

 
 ---oOo---
            Bylo to ve Škole pro odborný výcvik letectva v Prostějově. Když jsme si po Novém roce (1928) přišli zalétat, dali nám k dispozici starší stíhačku - dvojplošník BH-17, výrobek továrny Avia. Letové vlastnosti měla celkem dobré, zkoušeli jsme na ní později i akrobacii. Několik dní si po nás šli zalétat další, Jeník Šerhant a Olda Kunert. Ti dva byli velcí kamarádi, pořád jako dvojčata spolu, stále plní žertů, humoru a šprýmů. Jeník byl ještě svobodníkem, Olda už desátníkem.
            Cestou na letiště se dostali do sporu, kdo z nich půjde do sedmnáctky první. Olda jako desátník uplatňoval své právo vyššího, Jeník měl zase argumenty jiné. Nakonec se dohodli, hodili si los korunou a los prvního padl na Jeníka.
            Sedmnáctku tedy odlétal jako první Jeník, po něm šel nahoru Olda. Začal okruhy kolem letiště a po nich vystoupal do osmi set metrů a pustil se do akrobacie. A pak zničehonic šel dolů, nepřirozeně klouzal, ne k letišti, ale k jihovýchodní straně obzoru, který tu tvoří nedaleká obec Žešov, zmizel za ním a víc už se neobjevil. Z letiště se za ním okamžitě vypravil s letadlem jeden z učitelů školy. Sedmnáctku našel havarovanou, Olda byl živ, avšak nepochybně zraněn. Ležel kus od letadla, mával na učitele, ale nevstával. Potom sanitka Oldu přepravila do nemocnice v Prostějově.
            Příčina havárie se brzy vysvětlila. Nebyla to chyba pilota, ale na sedmnáctce vznikla za letu porucha na řízení a její výškové i směrové kormidlo se stalo neovladatelné.
            Olda, který při pádu utrpěl komplikovanou zlomeninu nohy a zranění kolena, v nemocnici zůstal. Všechno se zdálo být na dobré cestě. Kamarádi ho chodili navštěvovat, ale po čtrnácti dnech nastalo prudké zhoršení. Narychlo ho převezli do vojenské nemocnice v Olomouci, kde mu nohu museli amputovat. Dva dny na to Olda zemřel.
            Vojenský pohřeb se konal na rampě nákladového nádraží v Olomouci, odkud rakev s Oldou převezli do jeho rodiště. Pocházel odněkud ze severních Čech.
 ---oOo---
            Tolik vzpomínky pamětníka a autora knihy. V místě rodiště Oldřicha Kunerta se mýlil, ale to není asi podstatné. Až příště půjdu na chržínské hřbitov, vzpomenu i na tohoto sazenského rodáka a zapálím svíčku i na jeho hrobě.
 

Náhledy fotografií ze složky Oldřich Kunert