Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rektor Karlovy univerzity na Chržíně

10. 12. 2009
            Díky aféře na plzeňské právnické fakultě dnes už každé malé dítě ví, že nejvyšším funkcionářem univerzity je rektor. Takového člověka sice nepotkáváme každý den, ale můžeme se za ním bez problémů vypravit třeba na Chržín, kde je pochován jeden z rektorů Karlovy univerzity. Karlova univerzita je váženou institucí již od roku 1348, kdy ji založil český a římský král a císař Karel IV. jako první z vysokých učení na sever od Alp a na východ od Paříže. Pověst této vysoké školy, jejích funkcionářů ani absolventů nikdy nikdo nezpochybnil, i když už asi nikdo nespočítá, kolik jich tam za ty roky působilo a studovalo.
          Obrazek  Jedním z méně známých, ale nikoliv nevýznamných rektorů byl Antonín Strnad, který se narodil pravděpodobně v roce 1746 v Náchodě. Studoval na královéhradeckém gymnáziu a někdy po roce 1773 se stal posluchačem Karlovy univerzity. A studoval tak úspěšně, že se poměrně brzy po jejím absolvování stal jejím mimořádným profesorem matematiky a fyzikální geografie.
            Ale do povědomí svých vrstevníků vstoupil a do historie se zapsal zejména tím, že se zasloužil o záchranu staroměstského orloje. Tento pozoruhodný hodinový a astronomický stroj z 15. století byl teprve třetí svého druhu na světě. Všichni asi znají pověst o jeho tvůrci – mistru Hanušovi. Pověst sice nemá historický základ, ale to nic nemění na unikátnosti tohoto stroje, který snad viděl každý, kdo aspoň jednou navštívil Prahu. Ale v 18. století byl orloj natolik zchátralý, že pražská radnice uvažovala o jeho likvidaci. Strnad jako věhlasný astronom si plně uvědomoval výjimečnost a historickou cenu tohoto stroje a možnost likvidace vůbec nepřipouštěl. Podařilo se mu prosadit nákladnou opravu a v letech 1787 až 1791 byl orloj opraven, seřízen a uveden do chodu. Pražská radnice Strnadovu snahu ocenila tím, že jeho osobně i jeho syny jmenovala pražskými občany s prominutím všech poplatků, což bylo tehdy velice významné vyznamenání.
            Antonín Strnad se stal děkanem filosofické fakulty (1792) a v roce 1795 rektorem pražské university. Když v roce 1784 vznikal předobraz Akademie věd, tehdy nazývané Česká společnost nauk, byl Strnad samozřejmě jedním z jejích zakladatelů. Publikovat vědecké práce bylo tehdy možné pouze v němčině a psal tak i Strnad. Ale vždy se hrdě hlásil ke svému češství a v roce 1780 dokonce napsal latinsky studii o kráse češtiny pod názvem „Sláva a výbornost jazyka českého“. I proto byl blízkým přítelem nejvýznamnějších osobností obrozeneckého života – jako byli Josef Dobrovský, Jan Nejedlý, nebo Josef Jungmann.
            Antonín Strnad navštěvoval pravděpodobně sazenský zámek při svých venkovských cestách a meteorologických pozorováních. Když však Strnad překročil padesátku a zhoršilo se jeho zdraví, vzdal se většiny svých vědeckých a pedagogických funkcí.  Kníže Ferdinand Kinský jej opět pozval do Sazené, aby se na venkově zotavil. Ale 23. září 1799 zde vážně nemocný Antonín Strnad ve věku třiapadesáti let zemřel. Byl pochován na hřbitově v Chržíně, kde jeho manželka dala postavit pěkný pomník.

           Obrazek Potkávám u jeho náhrobku občas neznámé lidi, kteří zde fotografují a jejichž značky na autech prozrazují, že jsou často opravdu z daleka. Budete-li mít cestu na chržínský hřbitov i vy, vzpomeňte si na tohoto významného člověka třeba tím, že zapálíte svíčku v místě jeho posledního odpočinku.

 

 

 

 

S použitím pramenů mnoha publicistů, kteří o Antonínu Strnadovi psali, zejména části nového vydání knihy Sazená . velká historie malé obce, zpracované Otakarem Špecingrem.