Jdi na obsah Jdi na menu
 


Robertek a výrobní družstvo

Nedávno jsem v televizi shlédl zajímavý anglický historický film s názvem Hysteria. A evokoval ve mně vzpomínku na historické události v Československu sedmdesátých let minulého století. Protože vím, že lidská paměť, a tedy i ta moje, je ošidná, snažil jsem se vypátrat dějinné souvislosti na Internetu. Postupně jsem použil dvanáct vyhledavačů, ale neúspěšně, o dále popisované události ani zmínka.

Předesílám tedy, že časové i věcné údaje mohou být ovlivněny mou nedokonalou pamětí a že je tedy nelze považovat za zcela přesné. Bylo to tehdy někde v době plné normalizace, když se v denním tisku objevil článek o mimořádné ženě. Je příznačné, že se objevil v rubrice nechvalně známé jako Černá kronika, zatímco dnes by se o té ženě asi psalo v časopisech pro paní a dívky jako o ženě odvážné a podnikavé. Dotyčná tehdy vycestovala na jakýsi zájezd do kapitalistické ciziny a z ušetřených valut se rozhodla pořídit si suvenýr. A že to byla žena emancipovaná a nekonvenční, vydala se opatřit si požadované zboží v sexshopu.  Tedy v typu prodejny, který u nás tehdy, a ještě dlouho potom, byl zcela neznámý.  Prodejnu nejenže navštívila, ale zde i zakoupila přístroj, který byl u nás známý ještě méně než ta prodejna – vibrátor.

Zakoupený výrobek doma podrobila náročnému testování a byla nadmíru spokojena, snad dokonce i uspokojena. A jak už to mezi osobami ženského pohlaví bývá, se svým zážitkem se svěřila svým nejbližším kamarádkám. A nejen to. Že to byla žena nesobecká a empatická, svůj oblíbený přístroj jim dokonce zapůjčila. Aby se osoba nepovolaná z jejich ženských rozhovorů nedozvěděla, o čem že to tak často a vášnivě diskutují, byl přístroj opatřen křestním jménem Robert. To mu vydrželo jen nakrátko, záhy byl láskyplně označen zdrobnělinou tohoto jména a žádná mu už nikdy neřekla jinak než Robertek.

Ale i dobročinnost nesobecké ženy má své meze a ta dotyčná zjistila, že zájem jejích známých je tak enormní, že si ona samotná už Robertka málem neužije.  Rozhodla se proto poptávku regulovat a stanovila půjčovné. A taky myslela na zadní kolečka, co kdyby se Robertek pokazil a ona by musela znovu absolvovat nákladnou cestu do ciziny k opatření jeho dvojníka.

Po jisté době se o celou záležitost začali zajímat příslušní orgánové Veřejné bezpečnosti. Ne snad, že by to prozradila některá z okruhu uživatelek, zcela nečekaně zde zvítězila diskrétnost nad ženskou upovídaností a chlubivostí. Realita byla podstatně prozaičtější. Protože Robertek ke své činnosti potřebuje tu správnou baterii, při tak velké frekvenci byla i spotřeba baterií enormní. A tak se stalo, že ve velkém okruhu okolo půjčovny byly baterie jednoho určitého typu zcela vyprodány. Protože se jednalo o vážný kolaps zásobování a protože nic nenasvědčovalo tomu, že by nějak stoupla spotřeba baterií k provozu kapesních svítilen, rozběhlo se to zmíněné esenbácké pátrání. A sami jeho aktéři byli nesmírně překvapeni, když odhalili, kde je příčina spotřeby zinkouhlíkových galvanických článků.

Majitelka Robertka byla vypátrána a následně i vyslýchána. Už si nepamatuji, zda jí za tu obětavě prováděnou činnost stihl vůbec nějaký trest, ale od těch časů se vibrátoru neřeklo jinak než Robertek A jak se lze na Internetu přesvědčit, toto pojmenování vydrželo až do současnosti, i když asi málokdo ví, kdy a jak vzniklo.

Ale tento příběh má ještě jedno pokračování. Deset či patnáct let poté, kdy už tuhost normalizace podstatně polevila, se své příležitosti chopilo jedno nejmenované výrobní družstvo. Nejmenované proto, že družstvo dosud existuje a nechtěl bych neověřenou informací poškodit jeho dobré jméno. Ve své době se zaměřovalo hlavně na opravy domácích spotřebičů, ale současně vyrábělo i užitečné předměty hlavně pro domácnost. Možná si pamatujete třeba na jeho škrabky na brambory, mechanické zametače podlah a mnohé další. Dodnes se družstvo chlubí svými špičkovými výrobky té doby – jako byla taška na kolečkách a kráječ brambor, se kterými se dle firemních zdrojů dařil vývoz do východní Evropy a na západní trhy.

A když tedy normalizace povolila, rozhodlo se družstvo obohatit svou nabídku také o vibrátory. Ale na místě byla opatrnost, vyrobili a do svých provozoven dodali malou ověřovací sérii. Stalo se neuvěřitelné - během týdne byla vyprodána. To byla jasná výzva, aby byla výroba rozšířena a dodávky znásobeny. A opět - výrobek během neuvěřitelně krátké doby z prodejních pultů zmizel a zařadil se mezi nedostatkové. Vedení družstva se tím vážně zabývalo a zadalo ověření všech ověřitelných aspektů tak neuvěřitelného obchodního úspěchu. A vyplynulo z toho naprosto nepředpokládané zjištění. Vibrátory kupovali v naprosté většině muži. Odpovědní pracovníci se nejprve mylně domnívali, že příčinou je stydlivost žen, které úkolovaly důvěryhodné muže, aby pro ně takový poněkud choulostivý výrobek obstarali. Po mnoha marných pokusech se v jedné prodejně podařilo odchytit zákazníka, který několik vibrátorů nejen kupoval, ale byl ochoten sdělit i proč. Zjištění bylo šokující a neuvěřitelné. Dotyčný přiznal, že vibrátor kupuje jen a jen pro svou potřebu. A že hned doma je rozebere a vyjme z nich elektromotorky. Jednalo se o vynikající japonský výrobek, který vynikal malými rozměry, vysokým výkonem a nízkou spotřebou energie.  Což byly parametry, které si vysoce cenili všichni modeláři, kteří je do svých miniatur potřebovali. Potřebovali, ale na trhu nic podobného nebylo a jezdit pro ně do ciziny bylo nejen nákladné, ale při podrobných celních kontrolách i rizikové. A tak první československé vibrátory paradoxně posloužily k uspokojování potřeb a vášní mužské populace. Družstvo prý ohromné poptávce už nestačilo, jiné vhodné motorky nedokázalo zabezpečit a to byl konec Robertků domácí produkce.

 

A na konci tohoto pojednání se vracím na samotný začátek. Zmíněný film Hysteia (s českým názvem Vrtěti ženou) je hraným historickým dokumentem o tom, jak byl ve viktoriánské Anglii devatenáctého století elektrický vibrátor vynalezen. Tehdy se lékařská věda domnívala, že nejúčinnějším způsobem léčení těžkých případů ženské hysterie je amputace dělohy. A v mírnějších případech že pomůže masáž navazujících partií. Hysterické ženy dle tohoto názoru musely být pravidelně léčeny a velice si tento druh terapie oblíbily, ale lékaři nestíhali. A tak přemýšleli, jak si namáhavou ruční práci usnadnit. Americký lékař George Taylor si už sice před nějakým časem patentoval vibrátor na parní pohon, ale jednalo se o monstrum, prakticky nepoužitelné. Proto britský lékař Joseph Mortimer Granville v roce 1882 vyvinul a nechal si patentovat elektrický vibrátor. Samozřejmě že byl v puritánské Anglii prezentován jako léčebný aparát, který se nejprve používal výhradně v lékařských ordinacích. Ale velká popularita a velký rozmach jejich výroby umožnil, aby si je ženy hromadně kupovaly a používaly, samozřejmě k léčebným účelům, doma bez asistence lékaře.

Tak to jen proto, abyste věděli, kdy a za jakých okolností vibrátor vznikl a jak přišel ke svému českému pojmenování.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář