Jdi na obsah Jdi na menu
 


SAZENSKÝ POKLAD

 
 
Václav Fencl
 
Od pravěku až do nedávné doby si lidé v dobách nejistých ukrývali svůj majetek, aby o něj nepřišli. Ne vždy však měli takové štěstí, že si jej mohli vyzvednout poté, co nebezpečí pominulo. Mnohdy uplynula staletí a někomu jinému se podařilo díky náhodě takový poklad (nebo chcete-li depot, jak jej nazývají archeologové) najít.
O podobném případu, který se stal v Sazené, psal v roce 1936 časopis Podřipský kraj, vydávaný tehdejším Krajinským muzeem v Kralupech nad Vltavou.
Co se vlastně tenkrát stalo?  V březnu 1936 pan Josef  Kušina ze Sazené prováděl ve svém domě čp. 64 stavební úpravy. Při bourání části klenby se na něj vysypala spousta drobných mincí, které nebyly uloženy v žádném obalu. Poklad zajistili hned druhý den četníci a nález byl předán k odbornému prozkoumání do Národního muzea v Praze. Numizmatička dr. Nohejlová zjistila, že se jednalo celkem o 303 drobných, převážně stříbrných středověkých mincí z různých států Evropy.
Nejvíce grošů, šestáků a grejcarů pocházelo z Čech.  Původem ze Slezska byly mimo výše jmenované mince i trojníky. Mince stejných hodnot byly i z Uher a Dolních Rakous. Mimo tyto země byly v souboru i mince Tyrolské, Korutanské, Bavorské, Saské, Pruské a další. Velký počet byl i Francouzských mincí v hodnotách ½ a ¼ écu. Největší nominální hodnotu měl tolar ražený v biskupství Halbersadt. Ten byl v souboru jediný a byl také nejstarší mincí (1540). Většina ostatních mincí byla ražena v letech 1665 - 1756.  Naopak nejpozději raženou mincí byl dvacetník Františka Lotrinského z roku 1756. Tato nejmladší mince také určovala přibližné datum, kdy byly mince uschovány.
Dovolte krátký pohled do historie těch časů. Bylo to za takzvaných válek o rakouské dědictví. Vše začalo v roce 1741 a pokračovalo v  Sedmileté válce (1756 -1763). Jak to vše tenkrát začalo?
Na rakouský trůn v roce 1740 poprvé dosedla žena, císařovna Marie Terezie. Někteří vládci evropských států se nejprve zavázali jejímu otci císaři Karlu V., že jí budou na trůnu respektovat, ale po jeho smrti rychle změnili názor a chtěli se zmocnit části její říše. Stát s mladou nezkušenou panovnici na trůně se jim zdál být snadnou „kořistí“. Rakouské armády byly tehdy rozptýleny v různých částech říše a jejich hlavní síla byla zaměstnána válkou s Turky.
Vše začalo v roce 1740 útokem armád pruského krále Bedřicha Velikého, který se chtěl zmocnit Slezska, které tehdy jako část českého království patřilo do Rakouské říše. K němu se hbitě přidali vladaři některých dalších německých zemí (Německo nebylo tehdy ještě jeden státní útvar). Také Francie chtěla využít oslabení Rakouska ke svým cílům. Po celou řadu let českou zemi drancovala cizí vojska. Francouzi dokonce na čas obsadili i Prahu (1741-42).  Prusové se o několik let později (1757) pokoušeli Prahu neúspěšně dobýt. Teprve v roce 1756 se podařilo vyjednat kýžený konec války.
Pro tehdejší obyvatele naší země nebylo tak podstatné ani to, že Rakouská říše přišla o Slezsko, jako to, že válka konečně skončila.
Vraťme se však k našemu „pokladu“. Známe přibližně dobu a události, za kterých byly mince ukryty. Nikdy se však pravděpodobně nedovíme, kdo je ukryl a proč si je nikdy nevyzvedl.
Dům číslo 64, ve kterém byly mince nalezeny, stál v těsné blízkosti tehdejšího hostince a bývalého pivovaru a mohl také být přímo jejich součástí. To, že se jednalo výhradně o drobné mince by mohlo také znamenat, že šlo o tržbu za vyčepované pivo.
A co pan Josef Kušina? Podle článku ve výše uvedeném časopise, nálezem „pokladu“ nijak nezbohatl. Uposlechl prý rady nezkušeného neodborníka (nebo snad zkušeného podvodníka?) a místo aby nález jako celek prodal do Kralupského nebo Velvarského muzea, prodal nejcennější část nálezu za nepatrnou cenu starožitníkovi.
 
________________________________________________________________
Paní Anna Pekárková, dcera nálezce pokladu, která se narodila právě v roce 1936, už bohužel nežije. Ale do posledních dnů života  si vzpomínala, co o tom vyprávěla její maminka.
Kušinovi tehdy bydleli v nuzném domku, který byl pozůstatkem bývalého sazenského pivovaru. Dva zedníci a přidavač prováděli v domku opravu, jejíž součástí měla být i výměna podlahy. Podlahy, do které před nějakým časem zapadl starší Kušinovic dceři prstýnek. Paní Kušinová slíbila zedníkům, že jim zaplatí pivo, když prstýnek najdou. A snad proto pracovali tak horlivě, že v podlaze objevili nejen prstýnek, ale i krabičku se starými mincemi. Tady se poněkud liší údaje o místu a obalu nálezu od toho, co je uvedeno v sazenské kronice i ve výše zmíněném časopise. Ale to určitě pro tento příběh není podstatné.

Trochu se liší i názor na to, zda Kušinovi z podkladu něco vytěžili. Skutečností totiž je, že zbytky pivovaru zbourali, na jeho místě a částečně i na jeho základech postavili v roce 1936 úplně nový dům. Dodnes stojí a ve štítu má jméno ANIČKA. To proto, že v tom pro Kušinovic rodinu šťastném roce se v tomto místě narodila druhá dcera, která dostala jméno Anička.

Doplnil RV

 

Náhledy fotografií ze složky Sazenský poklad