Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slavíci ze Sazené

4. 7. 2010
       Nenacestoval jsem toho po světě moc, ale do Španělska jsem se před časem podíval. Absolvoval jsem cestu od východního středomořského pobřeží v Barceloně až po pobřeží atlantické v San Sebastianu. Ale do Madridu jsem se nepodíval. A tak nemohu z vlastní zkušenosti povídat o tom, jak že vlastně zpívají slavíci z Madridu, o kterých tak pěkně zpíval Waldemar Matuška.

            Ale zato mohu opravdu konkrétně vyprávět o tom, jak zpívají slavíci v Sazené. Je to až s podivem, že v současné uspěchané době si člověk může v podvečeru v klidu živě poslechnout to, o čem psal pan Andersen v pohádce. Slavíci jsou ze sazenských strání krásně slyšet z mnoha směrů, s různými neopakovatelnými nápěvy.

Obrazek

            Slavík je tažný pták, který zimuje v severní Africe a u nás se zdržuje zhruba od dubna do září. Je celkem malý a nenápadný, laik by si ho klidně spletl s vrabcem. Jejich počty se u nás postupně zmenšují a podle odborníků jich k nám přilétá jen něco kolem deseti tisíc párů. I proto je už slavík obecný zařazen mezi chráněné druhy.
            Slavičí zpěv je opravdu nezaměnitelný. Nepodobá se zpěvu žádného jiného ptačího druhu a charakteristický je i tím, že ho můžete slyšet právě večer. Traduje se, že slavík zpívá  jen v noci, ale ornitologové toto tvrzení vyvracejí. Podle nich slavík zpívá po celý den, ale přehlušuje ho hluk dopravy i jeho ptačí kolegové. Ale navečer, když se toto všechno ztiší, můžeme si jeho zpěv nerušeně vychutnat.
            Možná, že se žádný slavík v blízkosti vašeho bydliště nevyskytuje. Ale i tak si můžete jeho krasozpěv sami poslechnout, pokud máte počítač a na Internetu si najdete projekt Českého rozhlasu – „Hlas pro tento den.“ Na adrese http://www.rozhlas.cz/hlas/pevci-p/_zprava/14162 je nejen zvukový záznam, ale i zajímavé povídání. A samozřejmě jsou tam i další informace o mnoha obyvatelích naší přírody.
 
            Když ale píšu o slavících v Sazené, neměl bych také zapomenout na Slavíky. Byla to před časem vážená rodina, která sice ze Sazené vymizela, ale její potomci se po okolí ještě vyskytují. Co znamenala kovárna pro vesnici, si každý pamětník bez problémů vybaví. A pan Slavík byl kovářem a podkovářem jedné ze dvou sazenských kováren, dokud pokračující mechanizace nezpůsobila její zánik. Ale i potom v dílně místního JZD byly šikovné kovářské ruce velice ceněny.
            Ale to zdaleka není všechno, co by bylo možné o sazenských Slavících napsat. Na prestižním místě v Praze, na vinohradské Korunní ulici, existovala vyhlášená restaurace U Slavíků. Dva z příslušníků sazenské rodiny zde působili – jeden jako kuchař a druhý jako šéf věhlasného restauračního zařízení. Podobně jako kovárna, zanikla i vinohradská restaurace. Po čase fungovala (bůhvíproč) pod názvem Rudý baron, ale mezi štamgasty prý její obliba zůstala zachována. Ale nedávno jsem se dozvěděl, že tradice byla zase obnovena a restaurace znovu funguje pod původním názvem U Slavíků. Až budu mít příležitostně cestu na pražské Vinohrady, musím se tam zastavit a zeptat se současných provozovatelů, jestli vůbec vědí, jakou tradici obnovili.