Jdi na obsah Jdi na menu
 


VIDIUM - co to je?

 

-          Ty Kadle, co to je vlastně to vidium?
-          No to je přece ten plátek, co maj vidiový vrtáky ve špici!
-          To vim taky, nejsem blbej! Ale z čeho ten plátek je?
-          No přece z vidia, proto se to tak taky menuje.
-          Kadle, ty seš ale blbec, já bych chtěl vědět, co je to vidium za matriál!
-          To nevim, a ani mě to nezajímá. Hlavně, že to vrtá do betónu.
            V prostředku hromadné dopravy jsem vyslechl tento rozhovor dvou mladých občanů, řemeslníků nebo kutilů, na tom nezáleží. Jim jsem do řeči nevstoupil, ale v dalším pokračování bych právě chtěl vysvětlit, co vlastně to vidium je. Ale pokud vás to jako Kadla nezajímá, nebo to už víte, dál číst nemusíte.
            Na samý začátek bych měl napsat, že vidium ve skutečnosti vlastně neexistuje. Že ten název, jakkoliv se běžně a často používá, je vlastně omyl. Někdy počátkem dvacátých let 20. století začala německá firma Krupp průmyslově pod obchodním názvem WIDIA vyrábět slinutý karbid typu WC-Co (wolfram - uhlík - kobalt). Zkratka WIDIA vznikla z německých slov „wie diamant = jako diamant“ a docela se ujala i v našich krajích, což platí dodnes. I když málokdo o původu názvu vůbec něco tuší a dvojité W na začátku slova se počeštilo na V. Na funkční řezné hrany mnoha ocelových obráběcích nástrojů, určených k opracování nejrůznějších materiálů, se od těch dob tvrdým pájením připevňují břitové destičky právě ze slinutého karbidu.
            Technologií výroby slinutého karbidu už nebudu čtenáře unavovat, kdyby to někdo chtěl přece jen vědět, jistě si to na Internetu vyhledá. Podstatné ale je to, že není slinutý karbid jako slinutý karbid. Je jich ohromné množství druhů a každý se hodí k obrábění jiného materiálu, od poměrně měkkých až po extra tvrdé. Tak je třeba opravdu pozorně rozlišovat, k jakému účelu je určen vrták, který právě kupujeme.
            Slinuté karbidy se zcela běžně používají také pro pilové kotouče pro okružní pily (cirkulárky). Ale jen výjimečně se v tomto případě označují jako vidiové, v tomto případě se kupodivu pro stejný materiál vžil název SK plátky.
            Ještě si v té souvislosti vzpomínám, že někdy před zhruba třiceti lety byl v Receptáři prezentován převratný vynález jakéhosi kutila. Ten vymyslel, že největší problém při vrtání vidiovým vrtákem dělá pávě jeho špička. A proto špičku vybrousil, takže ta potom z bočního pohledu vypadala zhruba, jako rozplácnuté písmeno M.
           Nevzpomínám si, že by se to někdy průmyslově vyrábělo, podomácku se to pro obtížnost broušení materiálu také nedalo aplikovat a tak ta geniální myšlenka zapadla v zapomenutí.
************************************************************************
       Ozval se mi čtenář těchto stránek s upozorněním, že v poslední části jsou drobné nepřesnosti. Prý doma vyhledal a na fotografii dokumentuje vrták se špičkou bez špičky.
 
 

img_2207.jpg

Vrták ještě občas používá a je s ním nadmíru spokojený. Stav materiálu podle fotografie opravdu odpovídá dlouhodobému užívání a dobu vzniku dokumentuje další snímek, na kterém je patrný rok výroby 1982.

 

img_2210.jpg

A ještě jedno upřesnění - na poslední fotografii je vidět znak výrobce NAREXu a vrták tedy nejspíš i v této podobě byl průmyslově vyráběn.

 

img_2211.jpg

Děkuji za informace a doplňuji jimi vše, co jsem o této raritě napsal.