Američan v Paříži, Angličan v Sazené
1. 1. 2009
Nejspíš všichni znáte Gershwinovu symfonickou báseň Američan v Paříži. Kdybych to uměl, napsal bych něco podobného s názvem Angličan v Sazené. Ale netroufnu si ani na báseň, natož na symfonii. Takže se jen pokusím vyprávět Vám příběh, který si moc nezadá s romantickým scénářem hollywoodského filmu, až na to, že tento příběh je do posledního písmene skutečný a pravdivý.
Na severní Moravě studovala koncem devadesátých let vyšší odbornou školu mladá dívčina, říkejme jí třeba Markéta. A jak už to bývá, příliš jí nešly jazyky, jmenovitě angličtina. Kdosi jí z žertu poradil, že lépe než z učebnice se angličtinu může naučit tam, kde všichni mluví anglicky. Ale Markéta vzala ten žert naprosto vážně a začala intenzivně prostřednictvím agentury shánět práci v Anglii. Do USA se trochu bála, protože v případě nouze se z Anglie dá vrátit domů autobusem za pár hodin, ale ze země za mořem už je to mnohem obtížnější.
Maminka jí velice rozumně poradila, že když už má vzít práci chůvy (au pair) v rodině, tak radši s větším dítětem, protože od miminek se moc angličtiny pochytit nedá. V městečku se jménem jako nějaký obchod (Debhen Market) Markéta našla práci v rodině s dvanáctiletým chlapcem a její angličtina se opravdu rychle zlepšovala. Také proto, že jí zaměstnavatelé zajistili a zaplatili kurz, ve kterém složila státní zkoušku z angličtiny, což se cení i v Anglii, zvláště u cizozemce. Také při studiu zjistila, že jí její dvanáctiletý učitel naučil i pěkné „ptákoviny“, které se potom musela pracně odnaučovat. Ale ke zdokonalování angličtiny přispělo i to, že se důsledně odmítala stýkat se svými krajankami, aby žádný rušivý vliv studium angličtiny neohrožoval.
Časem změnila i zaměstnavatele a už bez agentury našla jinou rodinu – opět s jedním dítětem ale také se třemi psy v Ipswichi. Tam při tradiční anglické oslavě Halloweenu potkala Angličana, který se od ostatních účastníků odlišoval nejen tím, že se pohyboval bez masky, ale když mu Markéta řekla o své národnosti, věděl toho poměrně hodně o její rodné zemi, dokonce i to, že prvním československým prezidentem byl Masaryk. Nám to nejspíš nepřipadne jako až nějaká zvláštní vědomost, ale v zemi, jejíž obyvatelé mají často problémy vzpomenout si vůbec, kde se Česko(slovensko) nachází, to byl pro Markétu jeden z důvodů k tomu, aby se s Gavinem seznámila blíže.
A pak už události vzaly rychlý spád. Oba se vydali do Česka, a když na Moravě dost problematicky hledali práci, dostala přednost Praha. Sehnali podnájem, Gavin se uchytil jako lektor jazykové školy a Markéta uplatnila svou výbornou angličtinu v jedné ze zahraničních bank. V roce 2001 z toho byla svatba a oba uvažovali, jak a kde budou žít dál. První volbou byl návrat do Anglie. Ale tam po událostech 11. září hodnota jejich úspor rychle klesala, práce se sháněla obtížněji a mladá rodina očekávala první přírůstek. Znovu tedy otevřeli možnost návratu do Česka, a když malá Alexandra měla půl roku, byli zpátky v Praze. Ale zůstat tam nechtěli, intenzivně sháněli to, co je ideálem každého Angličana - bydlení ve vlastním domku. Zvažovali, jestli koupit pozemek a dům postavit, ale jako racionálnější se jim jevila možnost, koupit domek „na klíč.“ Prohlédli spoustu nabídek a výběr se nakonec zúžil na dvě lokality – na malebné okolí hradu Karlštejn a překvapivě – na Sazenou. A ještě překvapivější bylo, že Sazená zvítězila. Markéta o tom říká, že na prohlídku přijeli na podzim, a když viděli krásné sazenské prostředí se spoustou nádherně podzimně zbarvených stromů, nebylo dál o čem uvažovat. Skoro dostavěný domek koupili, dokončili a nastěhovali se.
Dnes už žijí v domku na krásném místě už celkem čtyři, k malé Alex letos přibyla sestřička Emma. Gavin má dobrou práci u zahraniční firmy v Praze, kde kromě své mateřštiny uplatňuje výbornou znalost němčiny a, což považuje za samozřejmé, bez problémů se domluví česky. Markéta je s dětmi zatím doma a pomáhá se zvládnutím angličtiny mnoha zájemcům ze širokého okolí, aby se nemuseli jezdit zdokonalovat až do Anglie. Tuto možnost bohužel zatím ne zcela pochopili a docenili sazenští, když hlavně pro jejich děti by to byla nenahraditelná možnost, aby se naučily něco, bez čeho se v budoucnu v životě prakticky neobejdou.
Já už jsem věkově mezi těmi, kterým se říká „starší a pokročilí.“ Ale našeho Angličana v Sazené rád využívám k tomu, abych se o Anglii dozvěděl to, co z cestopisů nevyčtu, co se nedozví ani běžný turista. Společně třeba ochutnáváme, hodnotíme a porovnáváme kvalitu slivovice oproti whisky a ptám se, jestli i v Anglii je tak rozšířené domácí pálení lihovin, jako u nás. A jestli třeba doma chodí po chodníku vlevo, když už vlevo jezdí po silnici. Samozřejmě neopomineme porovnávat korupční potenciál politiků obou států, úroveň a chování policistů a úředníků a posuzovat, jak moc jsou ohleduplní či bezohlední řidiči na silnicích a mnoho dalšího.
Ve městech je větší množství cizinců už celkem běžné, ale na venkově je to zatím ojedinělé. My ale máme našeho Angličana v Sazené rádi, není to ale pro nás nějaký exot, ale dobrý soused. A taky je to vzájemné soužití pro nás malý krůček k poznávání toho, jak asi bude ta sjednocující se Evropa někdy v budoucnu vypadat.
RV
Náhledy fotografií ze složky Angličan v Sazené
