25. 2. I žížaly mají své dny
Naše slepice mají každé ráno takový svérázný rituál. Jakmile jim otevřeme dvířka u kurníku, vrhnou se jedna přes druhou ke krmítku, kde mají nasypáno trochu zrní. Zřejmě jsou po dlouhé noci vyhladovělé a potřebují doplnit zásoby živin.
Ale dnes to bylo docela jinak. Z kurníku sice vyskákaly hbitě jako jindy, ale misku se zrním nechaly zcela bez povšimnutí. A začaly zběsile pobíhat po svém výběhu a intenzivně vyhledávat a zobat něco, co mému pohledu unikalo. I když jsem se snažil, jejich zobáky byly podstatně rychlejší než mé oči. Teprve až se trochu nasytily a možná i unavily, měl jsem i já příležitost vidět množství žížal, které se vydaly na pozemskou pouť ze svých podzemních chodbiček. Usoudil jsem, že je to neklamná známka nastupujícího jara, jak ostatně signalizovali už před žížalami krtci.
Ale pro jistotu jsem zamířil k počítači, abych s pomocí nejrůznějších vyhledávačů zjistil, cože se to vlastně stalo. A dozvěděl jsem se, že takovou banalitou, jako jsou žížaly, se zabývají mnozí renomovaní vědci. A ti zjistili, že i žížaly mají své dny. Když to na ně přijde, nedbají nebezpečí a vydají se do přírody, jak jim to jejich žížalí přirozenost káže.
Ty žížalí dny jsou prý ale poměrně vzácné, dostavují se tak nejvýše desetkrát do roka. Stává se tak po deštivé noci, ale ráno musí být zataženo. Nesmí vůbec svítit slunce a musí být vysoká vzdušná vlhkost. To vše jsou základní podmínky k tomu, aby žížaly mohly splnit své dějinné poslání. V žížalí den se totiž vydávají hledat nové prostory pro svůj život a také pátrají po někom, s kým by se mohly pomilovat s odpovídajícími následky. Normálně žížala moc pohyblivá není. Odborníci to (nevím jak) prý zjišťovali a naměřili, že za celý rok žížala uleze tak maximálně 10 metrů. Ale ten životazáchovný pud jí nabudí tak, že v jediném žížalím dni je schopna absolvovat těch metrů celou stovku!
Tak jsem teď na rozpacích. Jestli ta ranní událost pouze signalizovala jasný a nesporný nástup jara, nebo zda to byl ten opravdový žížalí den. Musím se podívat zítra ráno, jak moje dilema vyřeší naše slepice. Zda se pokorně vrátí ke krmítku se zrním, či se vydají lovit žížaly.
**********************************************************************************************
Tak už je to jasné. Druhý den ráno měly slepice pouze obvyklý zájem o své krmítko a žížaly ve výběhu nehledaly. Ony tam ostatně ani nebyly. Nebo aspoň ne v takovém počtu, jako den předtím.
