SAZENÁ mýma očima

Nedávno jsem tady připomněl historku z první republiky. A nezávisle na tom se mi vybavuje ještě jedna, dokonce z doby Rakousko-Uherského mocnářství. Ne snad, že bych byl takový obdivovatel starých časů, ale některé časem prověřené příhody se bez větších úprav hodí i do současnosti. Posuďte sami.

To bylo tak. Vynechám místní, časové a osobní podrobnosti, podstatné jsou ty věcné. Mocnářství svého času potřebovalo kdesi v horské oblasti velice naléhavě a v krátkém termínu vybudovat nový most ve složitém horském prostředí. A jak to v takových případech bývalo, byla k tomu úkolu povolána armáda. Jistý generál Franz von K. dostal do své podřízenosti pluk sapérů (dnes bychom řekli ženistů) a na tu dobu nebývalý obnos finančních prostředků ve výši jeden milion zlatých. A nádavkem k tomu úkol, vybudovat požadovaný most v šibeničním termínu tří měsíců.

Generál byl na slovo vzatý odborník a organizátor a svého úkolu se zhostil se ctí. A tak mohl na ministerstvu války po třech měsících hlásit, že úkol byl splněn v požadovaném termínu i kvalitě.

A co takhle vyúčtování toho milionu zlatých, ptali se armádní cifršpioni? Že prý generál musí řádně rozepsat a doložit, za co a na co ty peníze utratil. Ten si tedy vyžádal papír a psací náčiní a hned na místě požadované vyúčtování zpracoval. Znělo to nějak takto:

Na stavbu mostu milion zlatých přijal a za stavbu mostu milion zlatých utratil.

A kdo tomu nevěří, je vůl.

Datum a podpis.

 Cifršpioni zděšeně zírali, takový způsob podvojného účetnictví ještě nikdy neviděli. A tudíž nevěděli, jak s tím naložit. Nejvyšší z nich moudře rozhodl, že případ musí rozhodnout sám císař. A tak se taky stalo. Vzali vyúčtování a opatrně se vydali za jeho veličenstvem na audienci. Vylíčili celý případ a předložili císařské milosti papír s vyúčtováním. Císař vše podrobně přečetl, dokonce snad několikrát. Teprve potom od papíru zvednul oči a ke zkoprnělým úředníkům pronesl památná slova:

„Pánové, budete se divit, ale já tomu věřím!“

Vzpomněl jsem si na ten případ v souvislosti s dlouhodobým výpadkem veřejného osvětlení v podstatné části naší obce po nedávném větrném počasí. Tu souvislost vysvětlím posléze.

Stalo se, že v pondělí 10. února přestalo fungovat veřejné osvětlení ve větvi od obecní váhy v těch částech obce, které se tradičně nazývají Mlíčnice a Brčkov. To s výpadkem osvětlení se stávalo i v minulosti a řešení bylo většinou velmi jednoduché. Následující den ráno se zapnul vypadlý jistič a navečer se znovu svítilo. Ne tak tentokrát. Opakované pokusy se zapnutím (a snad i s výměnami jističů) byly neúspěšné a tak nezbylo, než povolat kvalifikované opraváře. A protože podobných případů bylo v těch větrných dnech všude okolo více, nějakou dobu trvalo, než se dostali do Sazené.

Místní to kupodivu brali celkem s nadhledem, i když situace trvala déle než týden. Dokonce jsem zaslechl, že nás chtěl někdo přihlásit do soutěže o nejekologičtější veřejné osvětlení. Protože to naše produkovalo nulový světelný smog a nemělo vůbec žádnou spotřebu energie. Jen někteří škarohlídi připomínali, že bohužel je tady v noci tma jako v pr.eli!

Ale už v úterý 18. února při soumraku se světlo zase rozsvítilo a mohl jsem se na obci zeptat, kdeže byla závada. Obratem jsem dostal odpověď:

„Utržený držák kabelu a tím pádem překřížený kabel, který šel na kostru a proto nešlo zapnout. Vše způsobeno od větru.“  A navíc informace, kde závada byla – jednalo se o sloup označený číslem 20.

Protože jsem člověk zvědavý a zvídavý, šel jsem se na místo podívat osobně. Díval jsem se a zíral. Sloup zcela ve volném prostoru, naprosto izolovaný od stromů a větví. A mám tedy velice vážné pochybnosti, že závadu mohl primárně způsobit vítr a ne lajdácká montáž při připojování svítidla. A že opravu by měl vlastně hradit ten, kdo ji způsobil.

Ale opraváři to vyhodnotili jinak, a kdo tomu nevěří, je vůl.