O toleranci
Slovo tolerance je cizího původu a když chce člověk vědět, o čem mluví nebo píše, obvykle si význam takového pojmu vyhledá. Na Internetu, ve slovníku cizích slov, nebo o tom něco ví z doslechu, a případně si je natolik jist, že hledat nepotřebuje. Nevím, jaký postup zvolil pan Vinš, když se rozhodl mi lekci z tolerance udělit, pro zvýraznění dokonce velkými písmeny.
Ale z mého pohledu to vypadá, že pochopil jen jednu stránku věci. Jako by se mu tolerance v mezilidských vztazích jevila jako jednosměrný proces. Kdy jeden si "svobodně" dělá co chce a druhý mu ohleduplně a tolerantně uhýbá z cesty.
A není výjimkou v naší současné společnosti, která slova svoboda a demokracie skloňuje ve všech pádech, aniž by vůbec přemýšlela, natož chápala, že i svoboda jedince má své hranice.
O mně je obecně známo, že se rád opírám o citáty. Ano, velmi si vážím lidí, kteří stručně a výstižně dovedou vyjádřit podstatu věci. Ve výše uvedené souvislosti se mi právě vybavuje jedna z klasických definic svobody: "Svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda druhého." A abych nebyl podezříván z šíření totalitní ideologie, pro jistotu dodávám, že nejde o citování nějakého marxistického myslitele, ale autorem těch slov je anglický filozof a politik 19. století John Stuart Mill.
Paradoxně mě tedy pan Vinš vyzývá k tolerantnosti, aniž by sám byl tolerantní k mému názoru. Znovu připomínám, že zde stály proti sobě činy bujných svatebčanů a proti nim pouze můj verbálně vyjádřený názor.
Nevím, jak by se na mém místě zachoval někdo jiný, kdyby mu o půlnoci dva metry od domu opilci odhazovali žhoucí nedopalky do suché trávy a potom je za huronského smíchu hasili svou močí.
Je mnoho lidí, kterých si vážím a na jejichž názoru mi záleží. Pan Vinš mezi ně nepatří. Ale opravdu zcela tolerantně mu jeho názory ponechám a svoje mu vnucovat nebudu.
