Povídání se zvířátky
U nás na vesnici je svět takový trochu zmenšený. Prakticky všichni znají všechny a o všech všechno vědí. Tak já například každý den potkávám takového staršího pána, jak venčí svoje zvířátka. Fenu a několik kočiček. Roušku nosí podle předpisu, exkrementy sbírá a vyhazuje do koše. Docela normální. Potkáme se, pozdravíme a každý jdeme svou cestou. To, že ho označuji jako staršího pána, má svůj hluboký význam. Všichni ostatní o něm sice mluví jako o starém pánovi, ale já nemohu. On je totiž podstatně mladší než já.
Až onehdá. Nějak mě asi přehlédnul a já slyším, že si přes roušku něco mumlá, dokonce si se svými zvířátky povídá. Přiznám se, že mi to přišlo poněkud nenormální, aby se člověk vybavoval s němou tváří. Když jsem to doma potom vyprávěl, naše Nelinka se tak smála, až málem spadla ze židle.
Komentáře
Přehled komentářů
Já osobně si myslím,že povídání s našimi mazlíčky, je nejlepší.uz z několika důvodů jeden z nich je že je to nejlepší posluchač,nikdy nám neřekne nemám čas počkej.i já si se svým mazlíčkem povídám je to pro mě nejlepší přítel,když mi není dobře a pláču,když mám radost a směju se,je to pro mě jednoduše řečeno můj osobní psychiatr
Můj psychiatr
Hana Valová , 30. 4. 2020 9:25