Rozhovor s němou tváří
U nás na vesnici je svět takový trochu zmenšený. Prakticky všichni znají všechny a o všech skoro všechno vědí. Tak já například každý den potkávám takového staršího pána, jak venčí svoje zvířátka. Fenu a několik kočiček. Roušku nosí podle předpisu, exkrementy sbírá a vyhazuje do koše. Tedy docela normální. Potkáme se, pozdravíme a každý jdeme svou cestou. To, že ho označuji pouze jako staršího pána, a nikoliv starého, má svůj hluboký význam. On je totiž podstatně mladší než já.
Až nedávno. Nějak mě asi přehlédnul a já slyším, že si přes roušku něco mumlá, vlastně si dokonce se svými zvířátky povídá. Přiznám se, že mi to přišlo poněkud nenormální, aby se člověk vybavoval s němou tváří. Když jsem to doma potom vyprávěl, naše Nelinka se tak smála, až málem spadla ze židle.
