Ústavní stížnost
Tak mi poslední dobou připadá, že už jsem snad jediný občan této republiky, který se neobrátil na Ústavní soud s nějakým svým problémem. Ústavu jsem studoval, dokonce s výborným prospěchem, ale to už je dost dávno. Málokdo si to bude pamatovat, ale v osmé třídě ve školním roce 1954 - 55 jsme měli předmět, který se jmenoval „Ústava ČSR a SSSR.“
Pamatuji si docela přesně, že jsme měli dvě velmi útlé knížečky s oběma uvedenými ústavami a podle nich jsme se seznamovali s tím, co že to vlastně ústava je a co obsahuje. Ale s tím co bylo tehdy bych dnes už určitě neobstál a tak jsem se začetl i do platné ústavy u roku 1993. Včetně dalšího dokumentu - Základní listiny práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku, ale která v těch prastarých dobách byla vlastně součástí ústavy. Ale dnes už to je jiné počteníčko. Jen z hlediska rozsahu je to někde úplně jinde, než jsme byli v roce 1955. Nyní už by ta knížečka s textem Ústavy vůbec útlá nebyla. Nevím, jestli to dnes děti ve školách probírají, ale pokud ano, tak je upřímně lituji. Bez právnického vzdělání, jen z té přemíry textu, z toho musí mít ve svých dětských hlavách pěkný guláš. Ale třeba jim někdo (samozřejmě bez nějakého vymývání mozků) řádně vysvětlí, co a jak si o tom všem mají myslet.
Vždycky si při čtení podobného mnohomluvného dokumentu vzpomenu na větu, kterou napsal v závěru jednoho dopisu svému příteli francouzský matematik a filozof 17. století Blaise Pascal: „Promiň mi ten dlouhý dopis, ale neměl jsem čas napsat krátký.“
Ale teď už k vlastnímu předmětu mé zamýšlené ústavní stížnosti. Právě v té ústavě z roku 1993 jsem se mimo jiné v části o územní samosprávě ve článku 102 dočetl, že:
- Členové zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva.
A moje neprávnicky přímočaré uvažování mi napovídá, že zvoleni by měli být ti a v tom pořadí, jak to odpovídá počtu hlasů, které obdrželi. To zní snad docela logicky, a snad je to i v souladu s tím, co stanovuje Ústava. Ale výsledek určený podle zákona o volbách už tak jednoznačně vůbec nevypadá. Podívejte se sami, jak to dopadlo při minulých volbách v naší obci:
Pořadí podle počtu hlasů by vypadalo odlišně, jména dvou ze zvolených zastupitelů by byla jiná, než jak to určil zákon. Tudíž mi to vůbec nepřipadá jako rovné a přímé volební právo. Ústava vůbec nic neříká o tom, že by měli být nějak preferováni ti, kteří jsou na kandidátce na vyšších místech. Zvláště na vesnici, kde prakticky každý zná každého osobně, by měl být jediným a jednoznačným kriteriem počet hlasů, které jednotlivý kandidát obdrží. To by bylo rovné a přímé!
Tak co si myslíte vy? Bude to stačit na ústavní stížnost? Volby do zastupitelstev obcí už budou za půldruhého roku, Sněmovna i Senát by měli bez větších problémů stihnout přípravu, projednání i schválení změny zákona. Jen u Ústavního soudu si nejsem jist, že to při svém návalu práce stihne rozhodnout.
___________________________________________________________________
Nedá mi to, abych v souvislosti se zmínkou o rozsahu naší Ústavy nepřipojil příklady některých věhlasných dokumentů s počty slov, které potřebují k vyjádření myšlenky:
Pythagorova věta: 24 slov
Otčenáš: 66 slov
Archimédův zákon: 67 slov
Desatero přikázání: 179 slov
Americká deklarace nezávislosti: 1 300 slov
Ústava USA se všemi 27 dodatky: 7 818 slov
Vyhláška EU o prodeji zelí: 26 911 slov
Ústava ČR: 5 768 slov
+ Listina základních práv a svobod: 3 128,
celkem 8 896 slov
