SAZENÁ mýma očima

Mottem následujícího povídání jsou slova George Orwella:

Jestli svoboda vůbec něco znamená, tak právo říkat lidem i to, co slyšet nechtějí.

Oslavil jsem jako každoročně koncem ledna své narozeniny. Tyto byly s osmičkou vpředu a s nulou na konci, takže takové, jakým se říká kulaté. Dostal jsem spoustu gratulací – nejvíce od rodiny, mnoha přátel a známých. Většinou prostřednictvím elektronické pošty. Až na jedno podivné přání, které jsem našel v poštovní schránce. Psané trochu ledabylým rukopisem, chvíli mi dokonce trvalo, než jsem identifikoval pisatele (*). Dole se zvěčnil jako OÚ Sazená s podpisem, pro mě neidentifikovatelným. Nevím, snad se mě někdo touto formou přání snažil urazit. Ale ani to se nepovedlo, i urážka by měla obsahovat aspoň špetku inteligence.

(*) Moje třídní učitelka z druhé třídy obecné školy by k tomu dole červeným inkoustem napsala: Pravopis 1, sloh 3, úprava 4

                Nezapírám, bláhově jsem čekal ze strany vedení naší obce trochu odlišnou reakci. Ostatně – věnoval jsem práci pro tuto obec přibližně desetinu svého života. A nebudu snad neskromný, když se budu domnívat, že za mnou zůstal pořádný kus práce (**). A myslel jsem si, že právě to někdo při mém jubileu snad aspoň trochu ocení. Ale práci jiného může opravdově ocenit jenom ten, kdo je sám pracovitý. A pracovitost se mi nezdá být právě nejtypičtější vlastností našeho současného obecního úřadu. Skoro bych řekl, že kovidové nicnedělání se jim stalo vítaným programem. Je-li ale aspoň něco pro naše zastupitelstvo typické, tak spíš než pracovitost je to snad jeho početnost.

Na můj vkus by pro naši obec bylo pět zastupitelů více než dost a kdyby ještě byli aktivní a pracovití, byl by to přímo dar z nebes. Něco takového jsem si před časem představoval a také prosazoval. Bohužel se mi to podařilo jen částečně (snížení z devíti na sedm), ale mí nástupci v této záležitosti pokračovali zcela opačným směrem (ze sedmi zpět na devět).        

(**) Tady by určitě nebyl dostatek prostoru, abych aspoň stručně shrnul to, co se za mého působení ve funkci starosty obce podařilo realizovat. Ale v klidu si zkusím vzpomenout a snad někdy příště to zrekapituluji i pro vás.

Jen malé přirovnání k přiměřenosti počtu členů zastupitelstva. Kdyby například Velvary měly na počet obyvatel (2.956) stejně velké zastupitelstvo jako Sazená, mělo by víc než osmdesát členů. Ve skutečnosti jich podle Internetu má 15. Tedy jen o málo více než Sazená. A Velvary si s tím počtem kupodivu docela dobře vystačí.

                Po odchodu ze zastupitelstva jsem se po určité odmlce věnoval i práci kronikáře. Naše obec měla unikátní „online“ kroniku na Internetu, kterou nám záviděli široko daleko – i v zámoří. Nebyla to utajená kronika, která někde v trezoru trpělivě čeká, až snad přijde její čas a někdo se bude o příběhy v ní zachycené zajímat. Prakticky každý měl mocnost průběžně sledovat, co se v obci událo a dokonce měl i možnost se k zápisu o tom sám vyjádřit. Ale ani toto mé angažmá nemělo příliš dlouhé působení. Neunesl jsem, když paní starostka začala uplatňovat pravidlo, že o všem v obci rozhoduje ona. Tedy i o tom, co z činnosti zastupitelstva a obecního úřadu je a co není vhodné občanům sdělit a co z toho snad dokonce je možné publikovat v kronice. Několikrát se naše názory v této záležitosti dost ostře střetly, až to vyústilo tím, že jsem k 31. 12. 2019 byl z funkce kronikáře na vlastní žádost vyhozen. Kompletně zpracovanou kroniku za rok 2019 jsem obci ještě na začátku ledna 2020 předal a tím její život skončil. I když je v našem státě cenzura již po mnoho let zrušená, v Sazené se uplatňuje nadále. Jinak si neumím vysvětlit, že ještě po více než roce právě ta kronika roku 2019, která se paní starostce tolik nelíbila, nesmí být zveřejněna na internetových stránkách obce.

                Připomínám, že obnovení obecní kroniky, která se od roku 1951 nevedla, bylo jednou z mých priorit při výkonu funkce starosty. Kronikářky, které za mého působení události v obci zachycovaly, měly ve své činnosti naprostou volnost a do jejich zápisů jsem nikdy ani v nejmenším nezasahoval. Měl jsem občas na některé věci jiný názor, ale usměrňování práce kronikáře bych považoval za vrcholně nedemokratické. Avšak vedení naší krásné obce se změnilo a taková malinká venkovská totalitka se nám zase vrátila.

                Ani v jiných směrech jsem nikdy nebránil občanům, aby vždy mohli naprosto svobodně vyjádřit svůj názor. Jeden příklad za všechny. Kdo chodí pravidelně na moje internetové stránky si  možná povšiml občasných polemik, které zde vedu s panem Vlastimírem. Jeho a můj názor na mnohé věci se často liší opravdu zásadně. Ale nikdy (i když jsem jako správce tohoto webu mohl) jsem jeho příspěvky nemazal a buď jsem je nechal bez komentáře, nebo jsem se vyjádřil, z jakého důvodu si myslím něco jiného.

                A na závěr. Narozeniny jsem velmi příjemně oslavil videokonferencí s početnou rodinou. A to, jak se k mému jubileu postavilo vedení naší obce, mě vlastně až tolik nepřekvapilo. Jen jsem považoval za potřebné vám ostatním vysvětlit, proč a jak to proběhlo, abych předešel klepům. I když paní starostce by nejspíš udělalo velkou radost, kdyby moje existence byla kompletně předmětem utajení.