Pět let starostou 1/3
Starostou jsem chtěl být a to nikoliv pro tu funkci, ale především pro to, abych mohl pro obec dělat to, co jsem považoval za nutné a potřebné. Měl jsem hromadu zkušeností z práce ve státní správě, celkem dobře jsem se dovedl orientovat v právních předpisech a starostenská funkce nebyla první funkcí, kterou bych v životě zastával. To vše se mi hodilo, i když jsem se potkával se spoustou věcí a skutečností, o kterých jsem do té doby neměl ani ponětí.
Například kdykoliv předtím jsem na každém pracovišti měl jasně stanovenou náplň práce. Někdy lépe, někdy hůře vymezenou, ale vždy jsem rámcově věděl, co se ode mě chce. V zákoně o obcích jsou sice nějaká ustanovení o starostovi, ale o vlastní náplni práce to neříká v podstatě nic moc. A tak jsem si svou vlastní pracovní náplň postupně vytvářel sám. A musím i s odstupem času přiznat, že jsem se moc nešetřil.
Podle mých zkušeností z předchozích zaměstnání to mělo dvě vzájemně propojené složky. První byla běžná denní agenda. Považoval jsem za samozřejmé, že jsem denně byl a pracoval na obecním úřadě, nejméně jednou denně jsem nějakým způsobem komunikoval s každým zaměstnancem obce. Ale to hlavní, co mě naplňovalo a nejvíc na té práci bavilo, byly záležitosti dlouhodobé. Které vyžadovaly jasný a konkrétní nápad a potom hodně úsilí i času k jeho realizaci.
Starostou v Sazené jsem byl v letech 2008 až 2013 – tedy pět let. Ani krátce, ani moc dlouho. Jestli jsem toho za tu dobu stihnul hodně nebo málo, to ať posuzují jiní. Kritériem pro mě bylo a je známé latinské: ACTA, NON VERBA. Pro ty, co ve škole latinu neměli překládám: ČINY, NE SLOVA. Tudíž to nebudu příliš komentovat, ale stručný přehled si přeci jen neodpustím, především pro ty, kteří o tom nic nevědí, nebo si nepamatují. A abych něco nepreferoval, tak ty svoje aktivity seřadím podle abecedy.
DĚTSKÉ HŘIŠTĚ
Za budovou obecního úřadu sice bylo několik kovových konstrukcí, které snad kdysi byly dětským hřištěm. Ale všechno má svou životnost a pro děti bylo třeba už něco lepšího. Vhodné místo se přímo nabízelo, sami sazeňáci vybírali, jaké atrakce na hřišti budou. A potom ještě oplocení, pergola s posezením pro doprovod a hřiště začalo fungovat. Největším oceněním pro mne je, že prakticky kdykoliv jdu kolem, je z toho prostoru slyšet dětské hlasy. Často tam bývá dokonce tak plno, že je kapacita až nedostačující.
Jen malá poznámka – děti z okolních vesnic se o našem hřišti zřejmě nějak doslechly, a vyžadovaly u nich doma něco podobného. A tak v krátké době všude kolem vyrostla řada krásných hřišť.
INTERNET V OBCI
Možná tomu už někdo nebude chtít věřit, ale před patnácti lety v naší obci ještě nebyl funkční Internet. Přiznám, že tady jsem měl i zcela osobní zájem a začal jsem intenzivně pracovat na možném řešení. Není důležité, co jsem zkoušel a prověřoval, ale podstatné je, že nakonec jedna šikovná a podnikavá firma z Veltrus sem Internet přinesla. Na zámku umístila retranslační anténu a WiFi signálem pokryla většinu obce. A pro tu menšinu jsme nakonec domluvili vykrytí menší anténou na jednom z domů na novostavbě Na Čtvrti. Technika a kvalita přenosu se postupně zlepšovala a jak vidím podle antén na domech, tuto službu stále ještě využívá řada lidí a ještě asi dost dlouho bude.
KANALIZACE
Časově, rozsahem i finančně nejnáročnější akce. Začal jsem prosazovat něco, co všichni potřebovali, ale vlastně to nikdo to nechtěl. Obsahy svých žump, jímek, septiků a podobně pojmenovaných zařízení volně a hlavně zadarmo téměř všichni vypouštěli do potoka nebo do přilehlé škarpy. A ti chudáci, kteří neměli poblíž ani potok, ani škarpu, těm jejich senkruvnu vyvezl Ivánek za malý peníz do obecního lesa nebo do starého koryta za studánku. Ty, kteří měli domovní čističku odpadních vod, byste spočítali na prstech jedné ruky. A jak jeden vážený občan řekl, proč tedy najednou utrácet hříšné peníze za něco, co Sazená 800 let nepotřebovala.
Ale podařilo se přesvědčit aspoň většinu zastupitelů a bylo možno objednat projekt. Cena byla na tehdejší dobu ohromná – celých 480.000,- Kč. Sazená je sice malebně rozložená kolem potoka, ale její spádové poměry jsou natolik složité, že vyprojektovat funkční kanalizaci, to byl opravdu tvrdý oříšek. Tudíž – přečerpávací stanice, lokalizace ČOV, řešení každé jednotlivé domovní přípojky. To vše už je dnes zapomenutá minulost.
LIKVIDACE ČERNÝCH SKLÁDEK
Není to tak moc dávno, co přímo na území obce a v bezprostředním okolí existovalo nejméně osm černých skládek. Znovu jeden z příkladů, kdy jsem začal vrtat do něčeho, co se mnoha lidem nelíbilo. Do té doby pohodlně a zadarmo vyhazovali vše nepotřebné pár metrů od svého domu. Kde to bylo, to dnes je znát jen při podrobnějším zkoumání. Ale mnozí si ještě vzpomenou na svah proti domům přes silnici Pod Hájem, na špičku cest mezi Hradskou a ke studánce, na rokli při cestě k letišti. A abych byl osobní – skládku jsem měl i přímo na prostoru před domem a druhou vedle, ve starém korytě mlýnského potoka. A kolik pneumatik, harampádí, pytlovaných i nebalených odpadků bylo kolem všech cest, to už nikdo nespočítá.
Přesto se postupně během tří let podařilo všechny skládky zlikvidovat, odpad v kontejnerech odvézt, prostory uklidit a zahumusovat. Když nyní probíhají akce typu Ukliďme si Česko, je hotovo za pár hodin. Všude v okolí tomu tak není a jsem rád, že v našem katastru už je pořádek (až na malé výjimky) snad natrvalo.
MOST
Kamenný most neodmyslitelně patří k naší obci. Je sice dlouhá léta památkově chráněn, ale za ta léta pouze chátral. A lidé po něm chodili, jako by jim to ani nevadilo. Nejsem nijak moc lítostivý ale této skutečnosti mi líto bylo. Opakovaně jsem neúspěšně hledal cesty, jak ten neutěšený stav změnit. Petici, kterou jsem sepsal v roce 2013, se ukázala být tím správným rozhodnutím. Podařilo se shromáždit neuvěřitelný počet podpisů na její podporu, a co bylo nejdůležitější – podařilo se přesvědčit majitele mostu, že je potřeba opravu realizovat. Už roku 2018 oprava začala. A teprve v tomto okamžiku jsme se všichni mohli na vlastní oči přesvědčit, že most byl už opravdu na spadnutí. Po odkrytí betonové skořápky bylo vidět něco, co drželo pohromadě už snad jen silou vůle. Nebýt provedené opravy, mohli jsme tu dnes mít ruinu a v lepším případě nad ní nějakou montovanou ocelovou konstrukci, jako měli například ve Velvarech několik let přes Bakovský potok.
Vlastník mostu – Středočeský kraj – sice nevyhověl všem požadavkům petice, ale to základní, oprava mostní konstrukce, byla realizována. Na obnovu chybějících čtyř soch se sice už peníze nenašly, opatření pro bezpečnost provozu chodců se neuskutečnila taky žádná. A zatím se to vůbec nejeví, že by se to kdy mělo zlepšit. Ale buďme optimisty.
NEPOVOLENÉ ZÁBORY OBECNÍCH POZEMKŮ
Po příchodu na obecní úřad jsem si také s ohledem na zastávanou funkci prohlédnul katastrální mapu obce. Žasnul jsem, kolik lidí si bez bázně a hany ukrojilo z obecních pozemků pro svoji potřebu. To nebylo katastrální, ale katastrofální!
Běžně se jednalo o předzahrádky, ale i zahrady a podobné pozemky. Nebylo jich málo – napočítal jsem kolem třiceti případů. Co s tím? Zbourat ploty, oznámit a řešit přestupky, uložit a vymáhat pokuty? Zvolil jsem cestu o poznání mírnější. Přesvědčit všechny, kterých se to týkalo, že pokud budou mít zájem, na jejich náklady se provede zaměření, oddělení a následně za rozumnou cenu odprodej. A tak začalo vyjednávání. Že nebylo lehké a jednoduché, o tom snad nikdo nepochybuje. Ale i k mému překvapení jsme se, až na nepatrné výjimky dohodli a celý proces mohl začít. Během poměrně krátké doby se vše realizovalo a výsledkem bylo nastolení pořádku i v této záležitosti.
OKNA NA ZÁMKU
Možná se o tom ani moc neví ale zámek je jednou ze sazenských kulturních památek. Toto zařazení jsem prosazoval především proto, aby byly do budoucna omezeny svévolné úpravy tohoto objektu, který na své lepší časy ještě čeká.
Ještě před vyhlášením za kulturní památku ale byla postupně všechna dřevěná okna, která už byla natolik zchátralá, že svoji funkci přestávala plnit, vyměněna za okna plastová. Z hlediska kulturní památky to není asi nejlepší řešení, ale bezesporu na mnoho let chrání budovu před zatékáním, provlhnutím a omezuje tepelné ztráty. Do doby, než bude na lepší variantu dostatek prostředků (a snad taková doba někdy přijde), nedovedu si lepší variantu představit. A dokonce snad ani pohledově se nejedná o řešení, které by budově uškodilo.
********************************************************************************
Tak to je první část. Podle nadpisu správně usuzujete, že budou následovat ještě další dvě.
