Pět let starostou 3/3
ÚZEMNÍ PLÁN
Že obec nemá územní plán, to jsem při nástupu do funkce věděl. Ale že se na jeho přípravě do té doby nic neudělalo a že to vlastně nikomu nevadilo, to mě zděsilo. Protože zpracování, příprava a proces schvalování trvá několik let a od roku 2010 by se bez územního plánu nesměl postavit ani kozí chlívek.
Tak začala horečná práce. Naštěstí se podařilo zajistit velice vstřícného a pracovitého architekta, který s obcí výborně spolupracoval. Problém nastal až s určením budoucího využití některých ploch. Zájemci, a především ti ze zastupitelstva, kteří k informacím měli nejblíže, se začali předhánět se svými požadavky. Především kdejaký pozemek požadovali zakreslit pro výstavbu obytných domů, ale také třeba pro benzinovou pumpu, jejich fantazie neznala mezí. Samozřejmě neváhali ani osočovat jeden druhého, mě nevyjímaje. Přitom stejní lidé požadovali naplánovat výstavbu na svých polích, i když se jednalo o záplavové území. Dodnes mě mrzí, že ne všechny nadsazené požadavky se nepodařilo odmítnout.
Nakonec územní plán byl dokončen, vypořádány všechny připomínky a námitky, projednány i malé doplňky. Po tom ohromném úsilí ale žasnu, jak málo tento zásadní dokument zná naše zastupitelstvo. Protože kdyby ho znalo a rozumělo jeho ustanovením, muselo by to všechno respektovat. Což se bohužel dost často neděje.
VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÉ PRÁCE
V době mého působení na obci onemocněl dlouholetý zaměstnanec Jirka Malík. A bylo ouvej. Ani Jirka nebyl dokonalý, ale byl to pracant k pohledání. Najít někoho takového bylo prakticky nemožné. Ale osvědčil se nápad, zalovit mezi místními nezaměstnanými. Po zkušební době jeden zakotvil natrvalo a postupně se střídalo několik dalších na tzv. veřejně prospěšné práce. Právě ti nezaměstnaní dostali možnost za minimální mzdu pracovat v místě svého bydliště, být nějak prospěšní, neztratit pracovní návyky. A obci podstatnou část jejich mzdy kompenzoval Úřad práce, což také nebylo k zahození. Bylo s tím sice trochu cestování, ježdění a úřadování, ale dobrá věc se podařila.
Trochu vedlejším produktem bylo zaměstnání jednoho sazeňáka, sice s trvalým bydlištěm v Nových Ouholicích, ale fakticky se vyskytujícího převážně zde. Mělnický Úřad práce měl pochopení a tak Venda dostal v podstatě trvalou práci. Nechci a nemohu být prorokem, ale jak by bez té trvalé práce pro obec dopadl, to si dovedu představit jen v nejčernějších barvách.
ZNAK OBCE
Vždy jsem si myslel, že každá pořádná obec by měla mít svůj znak. A jelikož Sazená znak neměla, bylo třeba pracovat na změně. Určitou představu jsem měl, ostatně graficky neumělý a naivní předobraz najdete na úvodní stránce tohoto webu. Našli jsme osvědčeného heraldika, definovali své podmínky a on se dal do práce. Těch grafických návrhů bylo nakonec deset a sazenští měli možnost v neformálním referendu hlasovat, který z nich zvítězí. Ten na prvním místě vyhrál s velkou převahou. A potom nastala druhá etapa – udělení znaku schvaluje předseda Poslanecké sněmovny na základě stanoviska k tomu zřízené komise a potom musí být vše zveřejněno ve Sbírce zákonů.
Máme dle mého názoru graficky i barevně jeden z nejhezčích obecních znaků co znám. Jen pro připomenutí, jakou symboliku znak vyjadřuje:
„Jabloň ve znaku vyjadřuje jeden z výkladů názvu obce – sázení. Most je symbolem, který spojuje oba břehy Bakovského potoka i obyvatele obce, zde usídlené. Mlýnské kolo je alegorií historické kontinuity obce.“
ZVĚŘINA PRO STAROSTU
S mysliveckým sdružením byla vždy velice dobrá spolupráce. Přiložili pomocnou ruku všude, kde bylo potřeba a také lidsky to byla vynikající parta. Na důkaz dobrých vztahů dávali starostovi obce vždy v předvánočním období pořádnou porci zvěřiny. A starostové to považovali za výlučný osobní dar pro sebe, svou rodinu a příbuzné.
Měl jsem na věc diametrálně odlišný názor. Chápal jsem to jako dar pro obec, respektive její zastupitelstvo a zaměstnance. A tak jsem zvěřinu přijal a moje žena jí zpracovala na kotel guláše. V čase předvánočním jsme se společně sešli - zastupitelé, zaměstnanci, členové výborů a komisí. V dobré pohodě u dobrého jídla, spláchnutého točeným pivem se povídalo o všem možném, i o tom, na co v průběhu roku nebyl čas nebo chuť.
Nevím, třeba tento zvyk funguje pořád dál, i nyní.
ZVONIČKA
Už na nejstarších pohlednicích patří zvonička k dominantám obce. Ještě si pamatuji, že se tam za každého zemřelého zvonilo umíráčkem. Až jednou jeden mizera ukradl zvonek, rozmlátil kladivem a za pár korun prodal do sběrných surovin. Prý se i ví, kdo to byl. Mně to ale nikdy nikdo neřekl. Dlouho potom byla Sazená bez zvonku. Paradoxně se jedná o objekt památkově chráněný.
Právě proto to bylo těžší, když jsem chtěl zvoničku obnovit do původní podoby. Památkáři, kterým zřejmě ztrouchnivělé torzo bez historického zvonku nijak moc nevadilo, měli najednou celou kopu podmínek, jak musí obnova proběhnout. Ale podařilo se. Nedaleko bydlící kameník zrekonstruoval kamenný sokl. O kus dál se našel obětavý soused, který z jižních Čech přivezl surový trám na výrobu nového stojanu. A shodou okolností měl poblíž působiště truhlář, který trám opracoval a dovedně vyráběl všechny díly pro zavěšení a ovládání zvonku.
Zbývala jen maličkost. Sehnat zvonek. To v současnosti není až tak běžné zboží a v supermarketu se nekoupí. Dalo mi to hodně shánění, ale nakonec jsem našel zvonaře, který podle objednávky odlil zvonek se jménem obce a letopočtem 2011.
Na slavnostní odhalení a vysvěcení rekonstruované zvoničky jsem pozval i místně příslušného faráře. A rád vzpomínám na návštěvu v jeho úřadě. Krásně jsme si popovídali a dobře jsme si rozuměli. On – římskokatolický hodnostář, a já – přesvědčený ateista.
**********************************************************
A tím svůj výčet akcí končím. Jistě bych toho mohl uvést mnohem víc, protože mnohem víc se toho opravdu za ty roky událo. Například výsadba stromů na obecním pozemku pod Hájem, nebo návštěva Národního divadla s fotografováním busty Josefa Lva, k prasknutí naplněný malý sál při koncertech. Byly i úspěšné peněžní sbírky – na pomoc postiženým povodní a také na doplnění atrakcí na dětské hřiště, a hodně dalšího.
Ale snažil jsem se vybrat jenom to, co mi v paměti nejvíce ulpělo. Jsem rád, že většina těch věcí fakticky funguje i nyní, když už na sazenské radnici nepůsobím. Ale současně je mi líto, že některé věci, které jsem pracně budoval a které jsem považoval za dobré, byly mávnutím ruky opuštěny.
Ptají se mě občas lidé, které při svých procházkách potkávám, jaký je největší rozdíl mezi činností zastupitelstva v době mého působení a mezi činností současného vedení obce. Shrnul bych to velmi zjednodušeně asi tak. Náš tehdejší přístup k práci byl: „Vymysli a udělej.“ A ti současní to dělají postupem: „Objednej a zaplať.“
Také se lidé ptají, jaký rozdíl já osobně vidím mezi mnou a současnou starostkou. Opět zjednodušeně: Já jsem podával trojnásobný výkon, ona pobírá trojnásobnou odměnu.
